Kde děláme chybu? – alternativní pohled na úspory tepla

Na samém počátku kapitoly „úspory tepla“ byla bohulibá snaha redukovat spotřebu primární energie. Z vícera důvodů. Snižování provozních nákladů v dobách energetických krizí, úspora zdrojů v reakci na různé katastrofické scénáře předpovídající jejich brzké vyčerpání (ropa měla být zcela vytěžena v roce 1992…), ochrana životního prostředí před dopady vysokoemisní energetiky a průmyslu, nebo donkichotský boj s globálním oteplováním. Váha jednoho každého se přitom v čase neustále mění podle toho, jaké jsou aktuální priority.

Dalo by se říct, že úspory tepla jsou dobrý produkt. Prakticky každý si najde důvod se o něj zajímat. O to víc stojí za zamyšlení, proč jeho šíření mezi obyvatelstvem musí probíhat befelem? Když o něco opravdu stojím, tak si najdu cestu, jak toho dosáhnout. Rozhodně nepotřebuju, aby mě někdo úkoloval, nedej bože kontroloval výsledky mého konání.

Problém vidím v tom, že politici, kteří nám produkt „snižování spotřeby tepla“ nutí, sami pořádně nevědí, jak funguje. A ministerští úředníci, kteří by měli být zárukou odbornosti přijímaných opatření, jim v tom příliš nepomáhají. Buďto sami tápou, anebo se bojí jen naznačit, že král je nahý…

 

Pseudo-úspory tepla

 

Když se v evropské směrnici objevil požadavek zvýšit úspory tepla cestou zvyšování energetické účinnosti, vyvolalo to u mě nelíčený údiv. Nikdy bych nečekal, že něco tak zásadního a logického může soukolím politicko-byrokratické mašinérie projít až do klíčového dokumentu. Údiv záhy vystřídala úleva. Klid, nic se nezměnilo, bruselští úředníci pouze pojmu „energetická účinnost“ přisoudili nový význam.

Při bližším zkoumání zjistíte, že jim nejde vůbec o to, snížit spotřebu energie jejím efektivnějším využitím. To je princip účinnosti, jak ho známe z fyziky. Oni chtějí snížit spotřebu tím, že jí dodají méně, bez ohledu na to, kolik je jí potřeba. To ovšem nemá s účinností nic společného.

Myšlenka „snižte vnitřní teplotu o 1 °C, ušetříte 6 % tepla, snižte ji o 2 °C, ušetříte dokonce 12 %“ svědčí o naprostém nepochopení principů efektivního vytápění. Dědu po válce donutili vstoupit do JZD. Následující léta byl pak němým svědkem experimentů, které na jeho polích prováděli lidé, kteří o zemědělství nevěděli ani zlomek toho, co on. Nemohu se ubránit dojmu, že podobně se dneska musí cítit topenáři.

 

Energetická účinnost v pravém slova smyslu

 

Když máme doma v obýváku 21 °C, tak musím stále dokola poslouchat nářky, na jakou teplotu topí ten či onen. Předpokládám, že podobně to chodí ve většině domácností, takže snižovat za tohoto stavu teplotu o další stupně je absolutně nemyslitelné. Navzdory tomu existuje způsob, jak teplo uspořit a přitom mít v bytě normální podmínky k životu. Vyžaduje to ale trochu jiný přístup k řešení daného problému.

 

V první řadě je nutné si uvědomit, na jakém principu regulace vytápění funguje

 

Shrnout se to dá stručně do následujících bodů:

  • Aby se teplota vzduchu v bytě trvale udržovala v optimálním rozmezí, musí být neustále v rovnováze teplo ven odcházející s teplem dovnitř vstupujícím.
  • Odcházející teplo sestává z tepelných ztrát prostupem, na jejichž výši má chování člověka zanedbatelný vliv, a tepelných ztrát větráním, které lze ovlivnit mírou větrání.
  • Vstupující teplo má charakter v čase značně proměnlivých tepelných zisků plus dodávky otopnou soustavou, jejíž výkon řídí výkonová regulace.
  • Cílem je pokrýt co největší díl odcházejícího tepla bezplatnými tepelnými zisky, aby placená dodávka z otopné soustavy byla co nejmenší. To je celý princip zvyšování energetické účinnosti.
  • Kdo využívá tepelné zisky na úkor tepla z otopné soustavy, ušetří teplo a zaplatí méně. U koho naopak převažuje dodávka otopnou soustavou, ten bude mít účet vyšší.
  • Všimněte si, že v předchozích bodech nepadlo jediné slovo o snižování vnitřní teploty. Závislost energetické účinnosti a vnitřní teploty totiž ve skutečnosti neexistuje!

 

Za druhé je třeba jít energetické účinnosti trochu naproti

 

V zásadě to znamená následující:

  • Vytvořit podmínky pro maximální zapojování tepelných zisků do tepelné bilance vytápěných prostor. Vyžaduje to přesný termohydraulický výpočet otopné soustavy a na jeho základě seřízení všech regulačních prvků.
  • Nesabotovat funkci regulace otopné soustavy během provozu. Termostatické ventily účinně dávkují teplo do radiátorů podle aktuální potřeby, ale pouze do okamžiku, než jim otočením hlavice radikálně změníte zadání. V tu ránu je po energetické účinnosti.
  • Nezvyšovat tepelné ztráty zbytečným větráním. To neznamená nevětrat vůbec, ale s rozumem. Nulové větrání sice zvýší energetickou účinnost, ale současně sníží šanci na přežití v takto provozovaných prostorách.
  • Nebránit tepelným ziskům zapojit se do tepelné bilance. Solární tepelné zisky mohou značně pomoci, ale pouze tehdy, dovolíme-li paprskům do interiéru vstoupit. Celodenně přivřené vnitřní žaluzie či husté záclony jsou spolehlivou antikoncepcí při zvyšování energetické účinnosti.

 

Místo slibované spravedlnosti obyčejná zlodějina

 

Vázat úspory tepla výhradně na snižování vnitřní teploty může pouze ten, kdo netuší, jak funguje výkonová regulace vytápění a fyzika obecně.

Funkční regulace účinně eliminuje přetápění. Tím pádem padá jediná teoretická možnost, při které by omezení vnitřní teploty bylo odůvodnitelné. Další snižování teploty pod projektované parametry, byť přechodně, je především v rozporu s platnou legislativou. Zároveň je to faktický nesmysl, protože degradace vnitřního prostředí není šetřením. Pokud by tomu tak bylo, tak nejúspornější panelák stojí v Chánově.

 

Co dokáže s měrnou potřebou tepla bytu udělat „uvědomělý“ soused?

 

Šetřit energii znamená využívat k vytápění tepelné zisky. Jejich produkce je silně individuální, nedá se předepsat. Což by mohl být důvod, proč zatím zůstává mimo zorný úhel úředníků…

Pro představu, jak to v praxi chodí, mějme dva stejně velké byty. První je využívaný permanentně, bydlí v něm pětičlenná rodina, matka je s dítětem doma na mateřské (byt 1 na následujícím obrázku). Zde se vyprodukuje násobně víc tepelných zisků než u souseda (byt 2), který žije sám a byt používá víceméně jen na přespání.

Pokud budou mít oba byty podobnou energetickou náročnost (budou vytápěny na shodnou teplotu), odebere první z otopné soustavy podstatně méně tepla než ten druhý. A každý proto zaplatí za teplo jinou částku. To dává smysl. Ale pouze do okamžiku, než se obyvatel bytu 2 začne chovat podle úřednických doporučení. Efekt obou variant přístupu je na obrázku vyčíslen.

 

úspory tepla

 

Ve variantě A jsou oba byty zatím vytápěny standardně. Rozdíl v měrných ztrátách je dán polohou spodního bytu nad nevytápěným suterénem, rozdíl v tepelných ziscích odlišným způsobem využití bytu. Výsledkem je třetinová potřeba tepla u bytu obývaného pětičlennou rodinou.

Ve variantě B je již ve spodním bytě teplota v rozporu s legislativou. Zatímco produkce tepelných zisků je beze změny, rapidně se mění tepelné ztráty, a to i u sousedů. Ti mají najednou o polovinu vyšší potřebu tepla než soused v přízemí. Oproti variantě A stoupla o 73 %!

 

Rekapitulace

 

Jestliže zmíněný single z přízemí radiátory vypne vždy při opuštění bytu, jak to doporučují úředníci, spotřeba jeho bytu klesne. Nižší vnitřní teplota plus přestup tepla ze sousedních standardně vytápěných bytů. Na spotřebě celého domu se to ale projeví nepatrně. Změní se zato podíly tepla dodaného do jednotlivých bytů. Když se jednomu náklady sníží, tak jiným musí stoupnout.

Ti ale bohužel nemají možnosti, jak to zjistit. Postrádají představu o tom, kolik tepla by správně s ohledem na vlastní produkci tepelných zisků měli odebírat z vytápění. Chybí jim informace o teplotách v sousedních bytech. Žijí ve svých uzavřených bublinách. Zavedený systém je sprostě okrádá…

 

Nedávalo by větší smysl než porovnávat dodané teplo, starat se o dosahované úrovně energetické účinnosti?

 

Vyřešilo by to problém s tepelným parazitováním. Zohlednilo by to objektivně různou míru vnitřních tepelných zisků zapojovaných do tepelné bilance jednotlivých bytů. Ocenilo by to spravedlivě ty, kteří mají pocit, že na manuální regulaci mají nezadatelné právo. A otevřelo by jim to oči, pokud by dostali informaci, jak si ve spotřebě stojí ti, kteří vsadili na automatickou regulaci.

Pro ty, kteří uvažují v několika tazích napřed, a napadla je otázka, jak by se to asi měřilo a co by to stálo, mám dobrou zprávu. Žádná velká změna oproti současnému stavu by to nebyla. Při povinnosti zajistit dálkové odečty, by stačilo s naměřenými daty pouze šikovněji pracovat.