Polohové koeficienty vs. dálkový odečet tepla

Nebude to již trvat dlouho, zhruba 5 měsíců, a pro vlastníky činžáků se dálkový odečet tepla stane další z řady povinností. Prozatím to postihne objekty, v nichž se instaluje nová měřící nebo indikační technika. Ale i na ostatní časem dojde…

Třešničkou na dortu je pak zavedení minimálně dvojího vyúčtování tepla za rok, u objektů s dálkovými odečty budou dokonce čtyři. A vězte, od roku 2022 budete teplo účtovat měsíc co měsíc. Máme se tedy na co těšit…

Stará pravda říká, že řetěz je silný právě tak, jak silný je jeho nejslabší článek. Platí to obecně, tedy i v rozúčtování tepla, kde si pod pomyslným řetězem můžeme představit proces o čtyřech článcích. Prvním jsou měřící zařízení, druhým odečty náměrů, třetím jejich korekce dle polohy a čtvrtým vlastní rozúčtování. Každý představuje svébytnou oblast, která prochází svým vlastním vývojem. Každý má své silné a slabé stránky. A kde hledat Achillovu patu celého systému?

Zatímco měřící techniku vyrábějí a instalují specializované firmy, zbylé tři položky jdou za majitelem objektu. Pokud ten si netroufá, tak za rozúčtovateli, kteří poskytují vlastníkům potřebný servis v rámci svých služeb. A ti se k problému postavili po svém.

Nepokrytě plédují za dražší dálkový odečet tepla, aby si usnadnili práci. A pochopitelně za vyšší četnost, aby bylo celý rok co dělat. Přitom ke škodě svých zákazníků doslova odflákli klíčové polohové koeficienty. A prostřednictvím své asociace prosazují takové úpravy legislativy, které činí rozúčtování nákladů nepřehledným a rozhodně nevedou k jeho spravedlnosti.

Ale jedno po druhém.

 

4 články řetězu

 

  1. měřicí technice zásadní problém není, přestože o její sofistikovanosti si netřeba dělat bůhvíjaké iluze. V zásadě se jedná o obyčejné teploměry. Místo tepla měří teplotu na povrchu radiátoru, ale kupodivu ne v žádné z tradičních jednotek, ale v bezrozměrných dílcích… Z nich se následně pomocí sady koeficientů dovozuje množství dodané energie. To je celý zázrak. Do použitých algoritmů převodu teploty na teplo nikdo nevidí, ale protože je rovněž nikdo kompetentní nerozporuje, budou zřejmě v pořádku.
  2. Odečty jsou triviální záležitostí a je jedno, jestli se provádějí ručně, pochůzkovým způsobem nebo on-line přenosem. Všechny fungují s dostatečnou mírou spolehlivosti. Zajímavé na nich je pouze to, že ačkoliv první z variant je časově daleko náročnější než varianta druhá a při třetí není už ani nutné zvednout zadek ze židle, za každou z nich si firmy účtují hodně podobné peníze. Snaha rozúčtovatelů navýšit svůj profit se tak jeví být hlavní motivací volání po zavedení dálkových odečtů.
  3. Polohové koeficienty zohledňující vliv umístění jednotlivých místností v rámci domu lze buďto přesně vypočítat, anebo odhadnout takříkajíc na základě „letitých zkušeností“. Zatímco v prvním případě se jedná o dost náročnou úlohu, která vyžaduje nejen přesné informace o objektu a místních meteorologických podmínkách, ale také nemalé znalosti fyziky, ve druhém stačí „zkušené oko“. A drzé čelo, chtělo by se mi dodat… Rozúčtovatelé vsadili pochopitelně na variantu B, ztělesněnou empirickými, neboli „domečkovými“ polohovými koeficienty.
  4. Vlastní rozúčtování je pouhá početní úloha, ve které je obtížné udělat chybu. Navenek vypadá složitě, to ale pouze proto, aby odradila co nejvíc těch, které by napadlo nevyužít služeb rozúčtovatelů. Že to ve skutečnosti není žádná věda, poznali všichni, kteří náklady na teplo ve svých domech rozdělují svépomocí. A jistě mi potvrdí, že při průměrné ceně kolem 50 korun za indikátor (dle zhruba desítky nabídek vyhledaných na internetu) jde bezesporu o lukrativní byznys.

 

 

Stručná rekapitulace – rozúčtování nákladů

 

Postup určení správné výše nákladů na vytápění příslušné jednotky:

  1. Dodávka a montáž indikační techniky, stanovení přepočtového faktoru UF = KQ*KK*KC*KT
  2. Pravidelné odečty náměrů D (ruční, rádiové walk-by, anebo on-line dálkové odečty)
  3. Výpočet vlivu polohy místnosti P = KE |KB, (jedna z variant polohových koeficientů)
  4. Zpracování dat, rozúčtování nákladů na vytápění Q = UF*D*P
  • UF         přepočtový faktor dle typu a velikosti otopného tělesa
  • KQ         koeficient výkonu otopného tělesa
  • KK         korekční součinitel teploty místnosti
  • KC         koeficient tepelného přestupu
  • KT         koeficient pro prostory s odlišnou výpočtovou teplotou
  • D          počet dílků
  • P           poloha místnosti
  • KE         empirické polohový koeficient (Achillova pata celého měření)
  • KB         bilanční polohový koeficient (cesta, kudy z problémů ven)
  • Q          vypočtená spotřeba

 

Takhle je to celkem přehledné. A jaký z toho plyne závěr?

Můžete mít sebepřesnější kalorimetry nebo indikátory, můžete údaje jimi naměřené zpracovávat klidně obden, ale dokud nebudete mít přesně vypočítané hodnoty korekcí „P“, bude rozúčtování pořád zatíženo chybou v řádu desítek procent.

Vaši bohulibou snahu to zcela znehodnotí. A je to, jak jistě tušíte, v zásadním rozporu s deklarovaným záměrem zavést do vytápění bytových domů spravedlnost.

 

Polohové koeficienty, tady je zakopaný pes!

 

Bez objektivního zohlednění vlivu polohy místnosti v domě je veškerá měřící technika jen drahou hračkou zatěžující rozpočty domácností. A nic na tom nezmění ani způsob odečtu a jeho frekvence.

Ano, přesně to je směr, kterým se chystáme co nevidět vyrazit. Evropská komise zavelela a tuzemští byrokrati už plánují, jak nám zpestřit život. Vedle zavedení povinnosti mít dálkově odečítatelná zařízení navrch ještě několikanásobné vyúčtování během jediného otopného období. K čemu nám to bude dobré? Budeme mít důkaz, že když je venku větší zima, protopí se více. Že už to dávno víte? Jistě, ale proč si to znovu a znovu neověřovat, opakování je přece matka moudrosti…

Při každém odpočtu bratru za 50 korun se to jistě vyplatí. Minimálně rozúčtovatelům…

V kruzích, kde se podobné nápady vymýšlejí a uvádějí v život, asi o kritickém místě řetězu nikdy neslyšeli. Jinak by museli vědět, že jakékoliv posilování oblasti odečtů je plýtváním energií. Jak lidskou, tak tepelnou mimochodem. Zvláště když je zjevné, že se řetěz nezadržitelně trhá hned v sousedním článku. Z pohledu avízovaného cíle, kterým má být úspora tepla, jsou navrhované kroky naprosto irelevantní (mimo mísu, česky řečeno).

Dálkový odečet má své plusy. Ale prvním, co je potřeba řešit, jsou polohové koeficienty. Zatímco v rozúčtování a v odečtech je míra chybovosti téměř nulová, a u měřící techniky nás tolik netrápí, protože postihuje každého zhruba stejně, empirické polohové koeficienty mají chybovost v řádu desítek procent, a to oběma směry! Jednomu tedy uberou a druhému přidají.

To je akutní problém, kterým je třeba se intenzívně zabývat.

 

 

Otázka priorit

 

Dálkový odečet přinese jediné pozitivum. Méně práce rozúčtovatelům, více soukromí uživatelům bytů. Uznávám, to nezní špatně. Ale ruku na srdce, bude to jen o něco pokročilejší verze samoodečtů. Ty mnohde fungují bezvadně, mají téměř stejný efekt a vůbec nic nestojí.

Poteče-li nám do baráku děravou střechou, asi se začneme shánět spíš po pokrývačovi než po malíři pokojů, byť máme na stropě nehezké fleky. Je to věc správného nastavení priorit. Dokud nebude teplo rozdělováno spravedlivě, je poněkud předčasné řešit otázku snazších a častějších odečtů.

Zatímco někteří představitelé bytových družstev a SVJ tento problém vnímají, a agilnější ho již začali řešit, rozúčtovatelské společnosti se tváří, že se nic neděje. Trošku zvláštní postoj od firem sdružených v asociaci ARTAV, která za své hlavní cíle a úkoly považuje odbornost a dodržování právních norem a profesní etiky…

 

 
%d blogerům se to líbí: