Revoluce ve vyúčtování tepla je na spadnutí

Před pár týdny se opět měnil čas, letní byl zhruba na půl roku vystřídán standardním středoevropským. A jako obvykle to spustilo lavinu polemik. Jestli potřebujeme časy dva a pokud snad ne, tak který z těch dosavadních by měl platit natrvalo. Co člověk to názor, takže bůhví jak to nakonec napřesrok dopadne. Zůstávám v klidu, zde žádná velká revoluce nehrozí.

Přitom je to celkem přehledné. Hlavním podnětem pro zavedení letního času byly ekonomické důvody. A bezpočet studií a odborných analýz se až překvapivě shoduje na nicotném efektu tohoto opatření, takže na první pohled není co řešit. Zvláště když odborníci poukazují na negativní dopady cyklické změny času. No a otázka volby časového pásma je poněkud irelevantní. Česko leží ve střední Evropě, tak proč bychom si měli řídit hodinky stejně jako Bulhaři, Řekové nebo Rumuni?

Potíž je v tom, že jakmile se něco zavede do každodenní praxe, po mnoha letech fungování se těžko hledá odvaha provést změnu. A to i tehdy, když to zjevně nepřináší kýžený efekt. Při rozhodování se začíná brát zřetel i na jiné než odborné stránky. Proto bych se vůbec nedivil, kdyby se kompetentní lidé, tedy politici, nakonec řídili spíš veřejným míněním, než odborným názorem…

Ať už to skončí jakkoliv, určitě si zvykneme. Samozřejmě až na drobné výjimky. Stejně jako jsme si zvykli po zavedení střídavého času. Jsou ale oblasti, ve kterých nastávají rozhodně dramatičtější změny. Změny, na které není radno si zvykat, protože jejich akceptováním hrozí, že se jich už nikdy nezbavíme. A spoustu lidí to bude bolet.

 

Z trochu jiného soudku

 

Ceny energií rostou a s nimi stoupá i tlak na úsporné chování. Plodí to různé ambiciózní závazky a posléze nápady jak stanovených met dosáhnout. Měření tepla a následné rozúčtování nákladů se týká zhruba poloviny národa. To není malé množství, zvláště když si uvědomíme, o jaké peníze tu jde. A současný stav je jednoznačně neudržitelný.

Část obyvatel bytových domů je nucena dotovat některé své sousedy, protože metoda rozúčtování k tomu směřuje. Zamýšlený cíl dostat do ústředního vytápění efektivitu a spravedlnost se zcela míjí účinkem. Stejně jako úspory energií očekávané po zavedení letního času.

Takže určitá paralela by tu byla. Rozdíl je v možnostech s tím něco dělat. Zatímco konec střídání času iniciovala Evropská komise, v otázce měření je postoj Bruselu přesně opačný. Vše co je vydáváno za energeticky úsporné má zelenou, ať to stojí, co to stojí. Zrušit neefektivní měření si proto u nás nikdo netroufne, abychom se z toho náhodou nemuseli evropským úředníkům zodpovídat. Jako schůdnější varianta nápravy se tak jeví změna dosavadní výpočetní metody. Byť je to stejné jako dát krátkozrakému raději brýle místo toho, že bychom ho operací krátkozrakosti zbavili.

Ve třetím článku pro TZB-info, který vyjde v pondělí 18. listopadu, je na příkladu menšího paneláku ukázáno, k jak velkým chybám při používání jednotlivých metod rozúčtování dochází. Pro mnohé možná překvapivá čísla, ve skutečnosti ovšem běžný standard. Důvod, proč musí přijít revoluce!

Myslím, že společenský dopad tohoto problému je daleko větší než to, jestli máme časy dva nebo jeden, středoevropský či východoevropský. Jen by o něm lidé potřebovali mít více informací. A potom, nesměl by současný stav zhruba půlce z nich hrát do karet…

 

revoluce

 

Krátká upoutávka:

 

Buďte bez obav, nechystá se žádné lidové povstání, řeč je o vědecké revoluci. Tento pojem zavedl v minulém století americký filozof a fyzik Thomas Samuel Kuhn, autor termínu „paradigma“. Podle profesora Kuhna mají paradigmata ve vědě dočasnou platnost a vědecká revoluce představuje radikální obrat, kterým jejich změna obvykle probíhá. A na obzoru jedna taková právě je.

 

otevřít článek

 

 
%d blogerům se to líbí: