Teplota o 1 °C dolů = 6% úspora nákladů – kdyby to bylo tak jednoduché…

Na tom, že nižší interiérová teplota znamená nižší náklady na vytápění, se asi všeobecně shodneme. Přetápíme-li, tak v každém stupínku navíc je skryta potenciální úspora nákladů. Ale jak velká? Zhruba šest procent, říkala tuhle paní Písařovicová v televizi. A na ČT by snad při jejich rozpočtu nemuseli vařit z vody.

Bohužel vaří. Anebo slepě sázejí na zdroje, které by z titulu svého zaměření měly mít dostatečnou váhu…

Namátkou jsem v googlu našel následující: Obecně platí, že každý stupeň méně ušetří kolem šesti procent nákladů na vytápění (ista). Už o jeden stupeň nižší pokojová teplota snižuje náklady v průměru asi o šest procent (Techem). Když klesne prostorová teplota o 1 °C, sníží to náklady na vytápění o cca 6 % (Viessmann).

V podobném duchu radí i další weby, zejména ty zpravodajské a ekologicky zaměřené. Mile překvapila ministerstva a další státní orgány. Zde pokud vůbec, tak se hovoří o úspoře energie. A v tom je jádro pudla!

Zaměňovat v tomto případě pojem úspora nákladů s úsporou energie se dá ještě prominout novinářům, neodpustitelné je to u odborných firem a institucí.

 

Proč energie ano, a náklady ne?

 

Protože mezi energetickými nároky posuzovaného prostoru (domu či bytu) a množstvím tepla dodaného otopnou soustavou k vytápění není žádná úměra. Značnou a v čase nepředvídatelně proměnnou část potřeby energie totiž pokrývají tepelné zisky, za které se neplatí.

Proto bychom se měli snažit je do celkové bilance zapojit, jak jen je to možné. Jejich efekt je v každém bytě jiný. Záleží na poloze bytu, počtu jeho stálých obyvatel, vybavení domácími spotřebiči a způsobu užívání bytu.

Každá bytová jednotka má nějaké tepelné zisky, ale zatímco u jedné pokryjí klidně polovinu roční potřeby tepla, u druhé jen nepatrný zlomek. Už z této informace je zřejmé, že snížení vnitřní teploty o 1 °C se v každém bytě musí projevit odlišně.

Zatímco ztráty přiměřeně klesnou, zisků se pokles netýká, jejich výše zůstává neměnná a podíl na celku tak narůstá. Takže za prvé, paušalizovat v žádném případě nelze, a za druhé, výsledky budou rozhodně optimističtější, než deklarovaná 6% úspora nákladů.

 

Co platí pro dům, neplatí pro byt

 

Informace o 6% úspoře tepla na 1 °C je tak stará, že už asi nikdo nedohledá, kdo je autorem a jak k danému závěru došel. Dovolím si ale drobnou spekulaci, která vychází z mých výpočtů.

Hodně podobného výsledku lze docílit při výpočtech tepelných ztrát obálkovou metodou. Změnou teplotního spádu o 1 °C se skutečně mění energetická náročnost zhruba o šest procent. Pro celý dům, připomínám.

Zkuste ale snížit teplotu pouze v jednom z bytů. Myslíte, že dosáhnete toho samého výsledku. Ani náhodou! V modelu bytového domu o 15 bytech, ve kterém jsem postupně simuloval selektivní snížení teploty o 1 °C, došlo v jednotlivých bytech k poklesu potřeby tepla v rozmezí od 14 % do 60 %!

V závislosti na velikosti, poloze a prostorové konfiguraci bytů.

 

úspora nákladů

Ukázka jak se projeví snížení teploty o 1 °C na potřebě tepla jednotlivých bytů

 

Zdůrazňuji, že se jedná o potřebu tepla, která vychází z daného teplotního spádu a množství solárních zisků v daném otopném období. Teprve v následném kroku se projeví vnitřní tepelné zisky, jejichž objem je těžko vyčíslitelný, ale mají každopádně pozitivní efekt. Finální úspora nákladů bude tedy ještě zajímavější.

Naproti tomu úspora celého objektu se při snížení teploty v jediném bytě bude pohybovat pod hranicí 1 %. V průměru 6 ‰. Důvod je asi každému jasný. Čím má řešený prostor menší podíl vnějších obvodových konstrukcí, tím se u něj snadněji dosahuje energetických úspor. A celý dům má výhradně vnější konstrukce…

 

Tím vstupujeme na hodně tenký led

 

Předpokládám, že u informace, že v bytě lze relativně snadno dosáhnout 60% úspory (a to ještě bez vnitřních tepelných zisků), asi každý zbystřil. Hloubavějším jistě neuniklo, že při patnácti bytech a celkové úspoře pod 1 % je zde jistá disproporce. Když jeden ušetřil tolik, proč se to neprojevilo výrazněji v celku?

Protože úspora jednoho se stala ztrátou druhých. Čtyřem sousedům vzrostla potřeba tepla v důsledku dotování „úsporně provozovaného“ bytu o 3, 4, 9 a 10 procent. A to mají v bytech správnou, projektem stanovenou teplotu. Bavíme se měrných potřebách, pro toho, kdo by měl pokušení uvedená čísla sčítat.

 

úspora nákladů

Dopad „úspory“ jednoho na navýšení potřeby tepla druhých

 

Ano, zatímco v rámci celého objektu se o skutečné úspory tepla musí promyšleně zabojovat, ve vybraných bytových jednotkách to jde jaksi samo od sebe. Tedy za předpokladu, že příslušnému majiteli nevadí, že sprostě okrádá své sousedy…

V detailu je skryt ďábel. Budou-li obyvatelé jednoho bytového domu řešit úspory tepla selektivně, nutně to povede k těmto výsledkům. Dávat podobné chování za příklad úspornosti a následováníhodného chování může proto jen někdo, kdo vůbec netuší, jaká je podstata fyzikální veličiny zvané teplo a jakými zákony se řídí.

Jakákoliv snaha, byť motivovaná sebeušlechtilejším cílem, je při ignorování přírodních zákonů trestuhodná a neospravedlnitelná.

 

Úspora nákladů – závěr

 

Snížení teploty v celém domě o 1 °C přinese rozhodně větší efekt než tradovaných 6 %. O tolik se sníží potřeba pouze v domech, kde nemají žádné tepelné zisky. To znamená, že v nich nežijí lidé, nejsou tam žádné sekundární zdroje tepla a za celé otopné období na ně nedopadne jediný sluneční paprsek.

Už jen skutečnost, že dům stojí v reálném prostředí, kde se střídá noc a den, se projeví úsporou ve výši od 8,5 do 11,5 % v závislosti na míře zateplení a výchozí hodnotě vnitřní teploty, ze které o stupeň dolů klesáme.

Lepších výsledků se dosahuje u lépe izolovaných domů a při nižších teplotách. Důvody jsou zřejmé. V prvním případě hraje roli vyšší podíl tepelných zisků v celkové bilanci, ve druhém nižší teplotní spád mezi výchozí vnitřní a vnější teplotou.

Snaha „hrát si na vlastním písečku“ a snižovat teplotu nezávisle, vede k tepelnému parazitování.

Simulace na modelu prokázala, že dlouhodobé snížení teploty o 4 °C v jednom na první pohled průměrném bytě znamená, že tento se nemusí vůbec vytápět. Veškerou potřebu tepla pokryjí solární zisky a krádeže tepla přes vnitřní stěny. To, že si přímí sousedé připlatí, je nabíledni.

Konkrétně u nich dojde k navýšení potřeby o 23, 22, 21 a 7 procent.

 

úspora nákladů

Výsledek tepelného parazitování v praxi

 

Toto jsou důsledky stavu, když o cestách energetických úspor rozhodují namísto odborníků političtí ideologové. Laické představy o fungování složitých systémů způsobují, že se kýženému cíli pomalu vzdalujeme.

Alarmující je, že ani jasné indicie ukazující kam ve skutečnosti míříme, nezvrátí neochvějné přesvědčení autorů tohoto plánu, že konají dobro…

 

 
%d blogerům se to líbí: