Existuje naopak řada případů, kdy ke snížení spotřeby nedošlo ani po zateplení domu, tedy v situaci, kdy by k němu podle fyzikálních zákonů dojít mělo. To není drobná odchylka. To je signál, že něco v systému nefunguje.

 

Když se nehledá příčina

Namísto hledání příčiny rozporů se autoři konceptu měření vydali jinou cestou. Místo fyziky začali spoléhat na psychologii. Na předpoklad, že lidé změní své chování, když uvidí svoji „spotřebu“. Jenže psychologické reakce jsou:

• nevyzpytatelné
• obtížně kontrolovatelné
• a hlavně nestabilní

Výsledky rozúčtování tepla tomu odpovídají.

 

Výsledky mimo realitu

V praxi se tak běžně objevují situace, které nedávají fyzikální smysl:

• některé byty vykazují téměř nulovou „spotřebu“
• spotřeba jiných se pro změnu vymyká technickým limitům otopné soustavy

Jinými slovy, výsledky neodpovídají realitě. Místo změny systému nastává záplatování největších děr, zavádějí se „meze normality“. Ty určují, jak velká odchylka od průměru je ještě „v pořádku“. Neřeší ale příčinu problému. Pouze zkreslují jeho dopady.

 

Posouvání hranic

Průběžný vývoj „mezí normality“ je v tomto směru výmluvný:

• původně 60 % – 140 %
• později 80 % – 200 %
• dnes 70 % – 200 %

Hranice se postupně rozšiřují, aby se do nich vešlo stále více nesmyslných výsledků. Přitom fyzikální realita je mnohem užší. Skutečné rozdíly mezi byty jednoho domu se musí nacházet zhruba v rozmezí 80 % až 120 %.

 

Co systém skutečně dělá

Při detailním pohledu je problém ještě hlubší. Současné rozdělování nákladů:

• pracuje s nesprávnou veličinou
• vychází z neúplných a nepřesných vstupů
• nahrazuje fyziku odhady a „pseudoempirií“
• preferuje nedokonalé lidské smysly před spolehlivou technikou
• a spoléhá na uvědomění uživatelů místo na termodynamické zákony

Výsledkem je systém, který nenaplňuje své vlastní cíle.

 

Když se chyba maskuje

Přesto nejsou tyto rozpory vnímány jako důkaz, že je systém špatně nastaven. Naopak. Sebevětší nesrovnalosti jsou stále považovány za drobné odchylky, které lze „doladit“:

• úpravou výpočtů
• změnou poměrů složek
• nebo dalším posunutím „mezí normality“

Systém se tak postupně přizpůsobuje svým chybám.

 

Selhávání systému

Tuto fázi popsal Thomas Kuhn jako selhávání systému (Model Drift). Model zůstává v platnosti, ale realita se od něj stále více odchyluje. Místo změny přicházejí jen opravy. A sliby, že tentokrát to už vyjde. Neřeší se příčina problému ale jeho následky.

 

Shrnutí

Výsledky rozdělování nákladů přestávají odpovídat realitě. Místo nápravy se zavádějí „meze normality“, které mají odchylky zakrýt. Chyba ale pochopitelně zůstává. A s každou další úpravou je viditelnější.