Jiný princip, stejný problém

Zatímco poměrové indikátory RTN a kalorimetry sledují dodávané teplo, gradenová metoda jde jiným směrem. Neměří dodávku, ale úroveň teplotního komfortu v bytě. Místo vstupů se gradenová metoda soustředí až na výsledek. Jenže problém tím nezanikl, stále existuje, jen v jiné podobě.

 

Co měří RTN a proč to nestačí

Princip RTN je založen na měření povrchové teploty radiátoru. Algoritmem upravené výstupy mají prezentovat množství dodaného tepla. Měření je ale velice nespolehlivé, neboť RTN:

• neměří stabilní veličinu
• reagují na lokální podmínky
• a lze je snadno ovlivnit nuceným prouděním vzduchu

Náměry tedy nevypovídají o skutečné dodávce tepla, ale spíše o lokálním teplotním jevu.

 

Kalorimetry: přesnější, ale…

Ani kalorimetry v bytových stanicích problém plně neřeší. Rozdělení tepla na složky vytápění a ohřev teplé vody vyžaduje dva kalorimetry, běžně se ale instaluje pouze jeden. Rozdělení se pak děje odhadem nebo zjednodušeným výpočtem. Výsledkem je systematická chyba, která se u jednotlivých bytů může výrazně lišit.

 

A co na to gradenová metoda

Gradenová metoda pro změnu neřeší dodávku tepla vůbec. Sleduje výslednou teplotu v bytě a porovnává ji s teplotou v exteriéru. Ze zjištěných rozdílů odvozuje spotřebu tepla na vytápění, bez ohledu na to, odkud se teplo vzalo. Do výsledku tak neočekávaně vstupuje:

• sluneční záření
• odpadní teplo z provozu domácích spotřebičů
• metabolické teplo přítomných osob
• teplo uvolněné z ohřáté vody

Metoda zkrátka nedokáže rozlišit placený a neplacený zdroj tepla. Naúčtuje je uživateli všechny bez výjimky. Naproti tomu nezaslouženě zvýhodňuje byty, ve kterých je nízká teplota vzduchu kvůli nadměrnému větrání.

 

Dvě cesty, dva různé světy

Najednou tu máme dvě metody:

• jedna měří dodané teplo, ale nezná skutečnou spotřebu
• druhá sleduje výslednou teplotu, ale nezná původ tepla

Obě mají snahu řešit stejný problém, každá jinak. A výsledky? Zcela nesouměřitelné.

 

Když čísla přestanou dávat smysl

Při aplikaci obou metod na stejný dům vznikají tak rozdílné výsledky, že nemohou být současně správné. To je zásadní moment zlomu. Uživatelé si začínají klást jednoduchou otázku. Kterému výsledku máme věřit? Bohužel ani jednomu. Chybné jsou oba.

 

Důvěra mizí

RTN ani gradenová metoda nepřinášejí řešení. Pouze jiný pohled na stejný problém. Rozdíly ve výsledcích nelze vysvětlit běžnou odchylkou. Jde o systémový rozpor. Důvěra ve spravedlnost rozdělování nákladů tak musí logicky klesat.

 

Krize důvěry

Právě tato situace představuje dle Thomase Kuhna fázi krize důvěry (Model Crisis). Starý model přestává fungovat. Nový ho nedokáže nahradit. Obor se ocitá ve stavu, kdy žádné řešení nedává uspokojivou odpověď.

 

Co z toho plyne

Máme dvě metody, ale žádná nevede k cíli. A právě jejich vzájemná neslučitelnost ukazuje,
že problém je hlubší, než jsme ochotni si přiznat. Nejde přitom o výběr správné metody. Jde o to, že celý přístup je chybný.

 

Shrnutí

Vznik alternativy, jako je gradenová metoda, měl přinést řešení. Místo toho odhalil zásadní rozpor v samotném principu rozdělování nákladů. Důvěra v systém klesá. A bez důvěry nemůže žádný systém dlouhodobě fungovat.