Lesk a bída denostupňové metody

Denostupňová metoda je jednou z variant, kterou legislativa připouští využít při rozúčtování nákladů na teplo v domech s ústředním vytápěním. Je založena na průběžném porovnávání teplot uvnitř a vně sledovaného prostoru. Na základě zjištěného teplotního gradientu vyhodnocuje energetickou náročnost jednotlivých místností.

Tolik obecná charakteristika denostupňové metody.

Při hledání odpovědi na otázku v čem tkví její výhody a nevýhody, je dobré začít důvodem, proč si tuhle otázku vůbec musíme klást. Ovšemže, jde o úspory tepla, ale taky o spravedlnost při jeho rozúčtování mezi bytové jednotky. Topení má být efektivní, o tom žádná, ale stačí na splnění zmíněných požadavků pouhé měření vnitřních a venkovní teploty?

 

Měření tepla – když je jednooký mezi slepými králem

 

Na počátku byla myšlenka využívat energii v bytových domech efektivně, ušetřit vyrobené teplo. Pak někoho, kdo šel náhodou kolem, napadlo začít v úsporách soutěžit. Možná si ještě vzpomenete na projekt „Energetická liga“, porovnávající jablka s hruškami, který, zaplať pánbůh, již zmizel v propadlišti dějin.

Teď tady pro majitele a obyvatelstvo činžáků běží celorepubliková reality show „Česko hledá krále úspor“.

Pokud by vás zajímalo, jak se do ní přihlásit, vězte, přihlášeni už jste, soutěž je totiž povinná! Že se vás nikdo neptal? Nebylo třeba, rozhodli za vás jiní…

Máme měřit teplotu radiátorů, protože kdo neměří, ten nešetří. (???) Logiku v tom nehledejte, základem je jiný vědní obor – psychologie. Autoři nápadu jsou do svého dítěte natolik zahleděni, že zcela přehlížejí skutečnost, že nemalá část zúčastněných sice energii prokazatelně šetří, ale náklady jim navzdory vynaloženému úsilí stouply.

Nejen proto, že teplo zdražilo. Najednou na ně připadl daleko vyšší podíl celkové dodávky tepla, než by odpovídalo výměře jejich bytu. Prý moc dílků na indikátorech…

Jakmile se v praxi začalo ukazovat, že rozúčtování tepla pomocí poměrových indikátorů má své mouchy, otevřela se cesta i pro alternativní metody. Stálo to jistě hodně úsilí, ale jakmile se o vás hovoří ve vyhlášce, máte vyhráno. S vyhláškou 269/2015 Sb. se denostupňová neboli gradenová metoda stala oficiálním prostředkem pro „měření tepla“. V uvozovkách proto, že teplo ve skutečnosti neměří, ale jeho objem pouze odvozuje.

Soudy ohledně její kvality se značně různí podle toho, za koho autor verdiktu kope. O názorovém spektru přitom těžko hovořit. Poté, co se rozúčtování podle podlahové plochy stalo víceméně undergroundem, můžete vybírat jen z indikátorů a gradenové metody. Situace je tedy poměrně černobílá, Losna nebo Mažňák. Možnost nevolit je vyloučena!

 

Výhody denostupňové metody

 

Denostupňová metoda má skvělý přehled o úrovni vnitřního teplotního klimatu. Teploměr v každé místnosti a dostatečná četnost předávání informace o stavu vnitřní teploty dávají jasný obrázek o způsobu provozování každé části objektu.

 

denostupňová metoda

 

Nespornou výhodou je skutečnost, že teploměr nerozlišuje, jestli teplo pochází z vašeho topného tělesa, anebo přiteklo odjinud. Proto, když svými radiátory vytápíte i sousední prázdný byt, a máte při nadstandardní spotřebě tepla normální vnitřní teplotu, nezaplatíte nic navíc.

Soused naproti tomu může mít radiátory úplně studené, ale zaplatí za teplo, které vysál skrz dělící konstrukce z okolních bytů.

Dalším pozitivem je výstup, který není třeba pro účely rozúčtování tepla dále korigovat. Tím, že se neměří dodané teplo, ale teplotní úroveň v interiéru, odpadá vliv rozdílné polohy měřené místnosti v rámci objektu. Výpočet je o něco jednodušší a přehlednější.

Hodnocení podle úrovně vnitřního prostředí má potenciál úspěšně eliminovat rozvoj tepelného parazitování. Do značné míry dělá tento „módní trend“ nezajímavým, čímž mimo jiné významně napomáhá efektivnímu provozování ústředního vytápění.

 

Nevýhody denostupňové metody

 

Odvrácenou stranou mince při sázce na porovnávání úrovně vnitřního prostředí je nemožnost identifikovat zdroje využité energie. Co stálo za ohřevem vnitřního vzduchu? Bylo to teplo dodané otopnou soustavou, anebo tepelné zisky ve formě slunečního záření, nebo snad ty z provozu elektrospotřebičů? Mít přehled o původu využívané energie je přitom klíčové.

První skupina (dodávka z otopné soustavy) je cílem rozúčtování, jde o placený zdroj. Druhá (sluneční záření) je neplacená a v bilanci jednotlivých místností se projevuje různě. Záleží na poloze v domě a orientaci vůči světovým stranám. Poslední skupina leží z hlediska pořizovacích nákladů někde uprostřed. Jedná se sice o odpadní teplo, ale zadarmo rozhodně není.

 

denostupňová metoda

 

Jak teplo z provozu domácích spotřebičů, tak metabolické teplo nebo teplo z ohřáté vody vyžadují nemalé vstupní náklady. A denostupňová metoda bohužel nerozpozná zastoupení jednotlivých zdrojů. Hodnotí výhradně celek. Takže budete platit i za to, že vám do oken svítilo Slunce. Anebo za to, že se doma trochu hýbete a ještě vedle toho koukáte na televizi…

Dalším problémem je nadměrné větrání. Vyšší vzduchová výměna přirozeně zvyšuje potřebu tepla z otopné soustavy. Hodně větráte, hodně topíte. Dokud ale nevzroste vnitřní teplota v místnosti, denostupňová metoda nic nepozná.

Neschopnost určit, co je původem úrovně vnitřního prostředí, značně relativizuje přiznané pozitivní efekty denostupňové metody. Kdo by chtěl platit za jedno zboží dvakrát, že?

 

Resumé

 

Je celkem pochopitelné, že zatímco argumentace fanoušků se bude opírat o popsané výhody, zastánci alternativních metod se budou soustředit na nevýhody. Na klientech potom je, aby si spočítali, co denostupňovou metodou získají a co ztratí. A teprve podle toho se rozhodovali.

Malou nápovědu si ale dovolím. Jako skeptik pochybující o přínosu jakýchkoliv forem „měření“ si snad mohu dovolit tvrdit, že jsem dostatečně nestranný.

V objektech s dobře seřízenou otopnou soustavou a normálními obyvateli se s tepelným parazitováním potkáte spíše sporadicky. Vytápění zde funguje efektivně a lidi nemají důvod blbnout a hnát se za chimérickou úsporou tím, že budou radiátory vypínat. S vysokou energetickou účinností současně roste podíl tepelných zisků v celkové bilanci. A tepelné zisky jsou pro denostupně smrt!

Takže tady nejspíš s gradenovou metodou narazíte. Negativa jednoznačně převažují.

Z toho by se tak dalo dovodit, že denostupně jsou dobré spíš pro objekty s neseřízenou otopnou soustavou či pro domy s vyšším podílem prázdných bytů. Jedno každopádně denostupňové metodě upřít nelze. Na rozdíl od poměrových indikátorů dokumentuje reálnou kvalitu vnitřního prostředí. To indikátory nikdy nedokážou.

 

 
%d blogerům se to líbí: