Cílem běžného obyvatele bytového domu je mít v bytě slušný teplotní komfort a platit za teplo tak málo, jak jen to jde. Při dnešních a budoucích cenách energií zcela logické vyústění. Znamená to jediné, být při využívání dodaného tepla maximálně efektivní.
Stejný záměr mají kupodivu také naši a evropští politici, byť jim zdaleka nejde o blaho obyvatel, ale především o environmentální aspekt vytápění bytových domů. Čím méně spotřebovaného tepla, tím lépe pro životní prostředí. Tomu podřizují pravidla hry – zákony, vyhlášky a další předpisy.
Jak má správně fungovat vytápění bytových domů?
Každá otopná soustava ústředního vytápění musí být vybavena systémem regulačních prvků, které jednak centrálně upravují teplotu topné vody podle aktuální venkovní teploty a následně lokálně řídí množství vody v radiátorech podle teploty vzduchu v té které místnosti. Do míst spotřeby je tak vždy dodáváno právě tolik tepla, kolik je v daný okamžik nutné pro dosažení stanovených parametrů. Ani méně, ani více.
O důmyslnosti systému nejlépe vypovídá objem úkonů, které výkonová regulace musí zvládnout. Kdyby každý prvek regulace reagoval pouze jednou za každou minutu (ve skutečnosti je jeho činnost nepřetržitá), tak v domě se 46 byty a 142 radiátory proběhne během 220 dnů otopného období více jak 45 milionů interakcí v důsledku permanentně se měnících okrajových podmínek.
Každá změna teploty vně objektu a v každé z jeho místností, každá změna intenzity fyzické aktivity uživatelů uvnitř objektu, každé zapnutí či vypnutí instalovaných domácích spotřebičů, každá změna úrovně slunečního záření, to vše má dopad na tepelnou bilanci objektu a vyžaduje tedy bezprostřední reakci výkonové regulace.
Výkonová regulace pracuje jako automat, který nejenže nepotřebuje součinnost uživatelů, uživatelské zásahy mu naopak škodí! Svoji funkci bezvadně plní pouze při zcela konkrétní konfiguraci. Každou změnou nastavení libovolného regulačního prvku se spouští řetězová reakce oprav u ostatních prvků systému. To ovšem platí pouze do okamžiku, než regulační prvky narazí na strop svých technických možností, což naneštěstí nastává poměrně záhy…
A jaký je reálný stav vytápění bytových domů?
Vykolejený systém ztrácí schopnost garantovat primární legislativní požadavek, nedokáže zajistit projektem stanovenou teplotní pohodu ve všech vytápěných částech objektu. Je proto nutné provést nesystémový tah, zvyšovat teplotu topné vody tak dlouho, dokud nebudou všichni v domě spokojeni. Od této chvíle je provoz vytápění bytových domů nehospodárný a zbytečně drahý. A to je bohužel stav, ve kterém se nyní nachází drtivá většina otopných soustav v zemi.
Můžete nad tím kroutit hlavou, ale porovnáním potřeby tepla a její reálné spotřeby u většiny objektů v zemi dojdete ke zjištění, že se liší o desítky procent. Vytápění bytových domů je nehospodárné, a to navzdory všem ambiciózním plánům a štědrým dotacím na úsporná opatření.
Srovnání vytápění bytových domů se silniční dopravou
Jeden obrázek řekne víc než tisíc slov. V našem případě je ale vzhledem k prostorové struktuře bytových objektů a značnému množství vazeb obtížné uvedený jev převést do jednoduché a laikům srozumitelné grafické podoby. Pomůžeme si proto příkladem z jiné oblasti. S prakticky obdobným „hroucením systému“ se potýkáme při hustém provozu vozidel na silnicích o více pruzích.
Sledujte chování červených vozidel a jeho dopad na plynulost dopravy
Zdroj: CGP Grey – The Simple Solution to Traffic
Výstupy počítačových modelů i praktické zkušenosti dokládají, že nejefektivnějším chováním v koloně aut je udržovat konstantní vzdálenost od vozu před sebou, nepřejíždět z pruhu do pruhu a rychlost jízdy plynule upravovat podle rychlosti kolony. To ovšem vyžaduje tři věci, ukázněnost, trpělivost a schopnost předvídat. Jakmile jeden jediný člověk jednu z těchto podmínek nesplní, je po plynulém a efektivním provozu. S každým dalším excesem (zoufalí lidé dělají zoufalé věci) se systém dostává do větších a větších problémů, až se nakonec kolona zastaví úplně. Zácpy nás okrádají o čas a propálí se v nich spousta paliva.
Co s tím? Spoléhat na kolektivní odpovědnost uživatelů je naivní. Společnost nikdy nebude složena výhradně ze samých Mirků Dušínů. Je přirozenou lidskou vlastností preferovat vlastní zájem oproti zájmu společenství. To ještě z člověka nedělá člena Bratrstva kočičí pracky. Každý bude neustále v systému hledat cestu, která je pro něj nejvýhodnější bez ohledu, jaký dopad to má na ostatní. Proto je nutné vytvářet systémy, které jsou vůči tomuto přístupu odolné, které udrží kreativitu uživatelů v rozumných mezích a nebudou kolabovat při srážce s běžnou realitou. Není to pochopitelně jednoduché, ale rozhodně ne neproveditelné.
Sestava složená výhradně ze samořiditelných aut jede plynule, rychleji a úsporněji. Úplně totiž stačí, aby se role, která vyžaduje ukázněnost a schopnost kooperovat, svěřila automatu. To je přesně jeho parketa, v tomto směru nemají lidé absolutně žádnou šanci konkurovat. Automat plní do puntíku zadání a z hustějšího provozu se nijak nestresuje.
Posuďte rozdíl v „propustnosti“ křižovatky v případě běžných vozidel a žlutých samořiditelných vozidel
Zdroj: CGP Grey – The Simple Solution to Traffic
Automat je natolik spolehlivý, že by nepotřeboval ani semafory na křižovatkách. Semafory jsou do jisté míry pojistkou chránící účastníky provozu před sebou samými. V plně automatickém systému takových pojistek netřeba.
Science fiction? Pro člověka s jeho omezenými lidskými možnostmi jistě, pro současnou pokročilou techniku nikoliv
Zdroj: CGP Grey – The Simple Solution to Traffic
Zastavme se ještě u zmíněné preference osobního zájmu na dalším příkladu z dopravy. Kterému řidiči by se nelíbila aplikace, pomocí které by se daly ovládat semafory ve městě. Zelené tlačítko, jehož stisknutím si zajistíte průjezd následující křižovatkou na zelenou. Cesta skrz město by se zrychlila a ušetřili byste i nějaký ten litr paliva. Většiny ostatních řidičů by se ale vaše „zelená vlna“ netýkala a s každým stáním na červené by rostla jejich touha po vlastním zeleném tlačítku. Takže brzy by měli zelené tlačítko v autě téměř všichni. Další přirozený prvek lidského chování – vytváření konkurence.
Jaký by to mělo dopad na dopravu ve městě? Fatální. U každé křižovatky by nastal souboj zelených tlačítek s jediným kritériem úspěchu, rychlejší vyhrává. Sekvence ve frontě semaforů přitom nejsou úplně náhodné, mají svoji logiku a podporují plynulost dopravy. V podstatě hájí zájmy společenství oproti individuálním zájmům. Pakliže bychom na tento princip rezignovali, plynulost dopravy se zcela vytratí. Nebude stejně špatná, jako tomu bylo před zavedením semaforů, bude podstatně horší.
Každá nepozornost způsobuje komplikace, jejich řetězení potom kolaps celého systému
Zdroj: CGP Grey – The Simple Solution to Traffic
Řešení pro efektivní vytápění bytových domů existuje
A teď zpátky k vytápění. Úplně stejný scénář se odehrává již desítky let při vytápění bytových domů. Regulace se sice navrhuje tak, aby otopná soustava fungovala efektivně, ale termostatické hlavice nijak nebrání svévolnému a neomezenému prosazování osobního zájmu na úkor zájmu společenství. Každý v nich má k dispozici ne jedno ale hned sadu zelených tlačítek.
Výsledkem je nikdy nekončící boj o teplo. Jednou ho kradete sousedovi vy, podruhé soused vám. A všichni žijí v bludu, že šetří. Porovnání objektivní potřeby tepla a skutečné spotřeby ukazuje něco jiného. Vytápění je kvůli popsanému přístupu zoufale neefektivní a tedy zbytečně předražené.
Nejsmutnější na tom všem je skutečnost, že prostřednictvím médií jsou uživatelé nejenom utvrzováni ve správnosti takového počínání, oni jsou k němu přímo nabádáni. Mluvícími hlavami s nulovou odborností, ale nekonečným prostorem pro vyjádření svého přesvědčení…
V předešlých řádcích jsem uvedl, že tomu tak být nemusí. Zatímco masivní využívání samořiditelných aut bude ještě hodně dlouho hudbou budoucnosti, „samořiditelnými“ regulačními prvky jsou již zhruba 30 let vybaveny všechny otopné soustavy ústředního vytápění. Fungují, ale svoji roli plní jen částečně kvůli jedné konstrukční vadě. Nelze u nich účinně zamezit nastavení, při kterém dochází k degradaci jejich funkce.
Různé mechanické zarážky jsou českému kutilovi leda pro smích… A tak se při vytápění bytových domů běžně setkáme s ventily zcela uzavřenými nebo naopak plně otevřenými s šíleným třeba 300% průtokem. Anebo s chováním ve stylu „brzda-plyn“, nejkratší cestou do problému. Přitom stačí vsadit na osvědčený automat.
Nahradit staré, beztak často přesluhující, manuální termostatické hlavice hlavicemi dálkově řízenými a zapojit je do systému, ve kterém se zájmy jednotlivců omezí na racionální úpravy nastavení. Nikdo tak neztratí možnost individuální volby teplotního komfortu, ale odbourají se stavy, při kterých systém kolabuje vlivem zadávání nesmyslných a koneckonců protiprávních požadavků.
Vytápění bude fungovat efektivně a tím pádem i úsporně. Ale pozor! Nejde o žádné takzvané „smart“ hlavice, u nichž jsou ruční zásahy pouze nahrazeny ovládáním prostřednictvím aplikace v telefonu. Takový „smart“ problém vážně neřeší.
Ano, vytápění bytových domů musí být levnější!
Máme k dispozici vše potřebné. Speciální termostatické hlavice s požadovanými vlastnostmi, komunikační síť pokrývající celou republiku, aplikace na sběr a vyhodnocení dat a především potřebné know-how. A vedle toho poptávku po efektivním vytápění bytových domů, jak ze strany uživatelů, tak zákonodárců. Návratnost je při dnešních cenách energií kratší jak dvě otopné sezóny a s ohledem na předpokládaný cenový vývoj se bude už jenom zkracovat. Tak v čem je problém?
Je mi jasné, že se najdou kritici této myšlenky. Leckteří budou posílení zájmu společenství nad zájem jednotlivce interpretovat jako omezení uživatelských práv. Těm doporučuji přečíst si platnou legislativu upravující práva a povinnosti provozovatelů a uživatelů soustav ústředního vytápění. V ní právo na destrukci efektivní funkce otopné soustavy zakotveno rozhodně není. Cíl zvýšit účinnost vytápění je naopak zmiňován při každé příležitosti. Jen ti, co o ní tak rádi řeční, netuší, jak na to…
Dovětek. Můžete namítnout, že srovnání vytápění bytových domů s jízdou vozidel po dálnici musí pokulhávat. A budete mít do jisté míry pravdu. Žádná kolona aut není nekonečná, dříve či později ji opustíte. Naproti tomu opustit ústřední vytápění nelze. Procesy zde probíhají obrazně řečeno v uzavřeném kruhu. Z pomyslné domovní kolony sice můžete na chvíli ujet, ale vzápětí ji zezadu dojedete. Fakticky jste v ní permanentně.
Takže ano, srovnání pokulhává. Dopady problému neefektivního vytápění bytových domů jsou ještě o poznání horší než dopady problému s plynulostí silniční dopravy.
Vytápění bytových domů v dnešní podobě je jako hrana na babu. Máš babu, zaplať!
Zdroj: CGP Grey – The Simple Solution to Traffic