K napsání tohoto příspěvku mě vedla dvě oficiální vyjádření institucí, u kterých člověk automaticky předpokládá, že budou obsazena lidmi, kteří dané problematice opravdu rozumí a pokud se k nějaké odborné otázce veřejně vyjádří, půjde o fundovaný názor podložený zkušenostmi a daty z praxe. Jestli uvedené platí pro ARTAV (Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu) a MMR (Ministerstvo pro místní rozvoj), posuďte sami.
Konec polohových koeficientů obhajuje ARTAV
Na Portálu SVJ, kde si vlastníci a obyvatelé bytových domů vyměňují své zkušenosti a často hledají odpovědi na otázky, na které jim jinde buďto nedokážou nebo nechtějí odpovědět, jsem narazil na dotaz nadepsaný výmluvně: Konce polohových koeficientů. Zkrácený text je v následujícím odstavci.
„Pro nejasnosti v polohových koeficientech jsem si dovolil položit Artavu dotaz, v jakém rozmezí se pohybují polohové koeficienty. Bez ohledu na Etický kodex Artavu, jsem odpověď na otázku nedostal, zato jsem se dozvěděl, že polohové koeficienty jsou pozůstatek doby se silným sociálním cítěním. Také že jsem si asi špatně vybral byt (před 50 lety), že v Německu nejsou krajní byty kompenzovány slevou na vytápění, ale mají jinou cenu bytu.“
S tímto pohledem na věc se setkávám opakovaně a pokaždé se dotyčných ptám, zda si zkoušeli dát do excelu pořizovací cenu bytu v konkrétní lokalitě, průměrnou cenu energie dodané pro vytápění daného bytu během jeho životního cyklu a vypočítali si, na kolik by takové bydlení přišlo, kdyby v pořizovací ceně bytu byla zohledněna i energetická náročnost. Odpovědí mi bývá výraz tváře, ve kterém lze číst: „Proč by to asi ti Němci tak dělali, kdyby to nedávalo smysl?“
Tak především ne všechno co Němci v poslední době dělají, dává logiku a smysl, takže víra v jejich neomylnost nebude asi sázkou na jistotu, položme si proto následující otázky:
- Aby se do ceny bytu objektivně promítly provozní náklady generované po dobu jeho životnosti, je třeba znát nejen současné, ale i budoucí ceny energií a dalších služeb. Znáte někoho, kdo v době, kdy není jasné, co bude za 10 let, kdy mají být odstaveny všechny uhelné zdroje tepla, tohle alespoň tuší? A jste ochotni na ničím nepodložené prognózy vsadit třeba deset milionů, tedy dnes běžnou cenu třípokojového bytu?
- Znáte v Česku developera, který by byl ochoten při kalkulaci prodejních cen svých bytů brát takto nepředvídatelný parametr do úvahy? A svým zákazníkům do omrzení vysvětlovat, jak je možné, že dva stejně velké byty v jednom domě se cenově liší třeba o 50, 60 nebo 70 %?
- Energeticky nejnáročnější bývají u nových developerských projektů byty v posledních podlažích (ty luxusní se střešními terasami a nejlepším výhledem). Měly by snad být cenově zvýhodněny oproti standardním bytům s nižší energetickou náročností?
- Nemohlo by se stát, že se ceny energeticky nejnáročnějších bytů v lokalitách s nižší cenou nemovitostí dostanou až na nulu nebo dokonce do záporných hodnot? Před lety jsem to počítal, není to utopie.
- Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby byt s teoreticky nízkou energetickou náročností (v chráněné poloze, obklopený z většiny stran jinými byty), byl v praxi bytem s vysokou energetickou náročností (okolní byty zůstanou dlouhodobě prázdné a nevytápěné)?
Možná se pletu a konec polohových koeficientů je opravdu na spadnutí, ale z mého pohledu je na obzoru příliš mnoho nejistot na to, aby podobný obchodní model mohl úspěšně fungovat. Za každý příklad vyvracející moji domněnku budu vděčný…
Konec polohových koeficientů věští i MMR
K předloze novely vyhlášky č. 269/2015 Sb. o rozúčtování tepla se sešla řada více či méně konstruktivních podnětů, na něž zástupci MMR reagovali prostřednictvím materiálu Vypořádání připomínek. Zde bylo možné nalézt mimo jiné i následující věty:
„Problém prostupu tepla, který je více patrný se zlepšující se energetickou kvalitou obálky budovy, je nepřímo řešen vyšší úrovní základní složky. U budov v energetické třídě A se již v současné době ani měření neprovádí, protože prostupy tepla mohou být dominantním zdrojem tepla… V ideálním případě by každý dům musel mít odlišné nastavení podílů složek, limitů a zejména pak polohových koeficientů. To je při cca 1 200 tis. bytech zcela nereálné…. V budoucnu budou úvahy směrovat spíše k úplnému zrušení koeficientů.“
Skutečnost, že s rostoucí kvalitou pláště budovy výrazně klesají tepelné ztráty prostupem, je na MMR mylně interpretována jako konečné vyřešení otázky rozúčtování nákladů na vytápění. A pod tímto dojmem úředníci prognózují konec polohových koeficientů.
Nějak jim přitom uniká, že sebelepší kvalita stěn, oken či střechy nemá žádný vliv na rozdíly v energetické náročnosti jednotlivých bytů v bytovém domě. Tyto rozdíly nevyplývají z kvality ale z plochy daných obvodových konstrukcí.
Dále jde o to, že energetická náročnost je z principu měrná, bavíme se tedy o potřebě energie vztažené na 1 m3 vnitřního prostoru bytu. Takže energetická náročnost dvou stejně velkých bytů s různou tepelnou bilancí musí být logicky odlišná. A to často o vyšší desítky procent.
Co by tedy znamenal konec polohových koeficientů v praxi? Absolutní anarchii a konec spravedlnosti v rozúčtování nákladů na vytápění.
Na rozdíl od MMR my v REKOM pracujeme s daty. Energetickou náročnost, potažmo bilanční polohové koeficienty, jsme počítali pro stovky objektů různého stáří a kvality provedení. Nebylo tedy složité vybrat namátkou 25 zakázek z posledních měsíců a posoudit u nich klíčové parametry energetické náročnosti.
Z jednotlivých domů jsou do následující tabulky vybrány byty s nejnižší a nejvyšší energetickou náročností (vyjadřují ji hodnoty bilančních polohových koeficientů kB), dále jejich hrubé užitné plochy (m2), reálné potřeby tepla (W) a zatřídění objektu dle PENB (třídy A až G). Ve sloupcích označených písmeny δ jsou vyčísleny procentuální rozdíly mezi rozúčtováním bez polohových koeficientů a s nimi.
Přes reálné potřeby tepla na vytápění je následně dopočítána chyba, jaká by v domě nastala, kdybyste energetickou náročnost ignorovali a polohové koeficienty v rozúčtování tepla přestali používat. Tedy kolik procent z celkových nákladů bude rozúčtováno chybně. Objekty jsou v tabulce seřazeny od nejvyšší výsledné chybovosti po nejnižší.
Jak vidno, lepší kvalita provedení není v žádném případě zárukou bezproblémového provozu a důvodem ke změně principu rozúčtování tepla. Výše chyby u všech objektů třídy B je nadprůměrná, nejlepší z vybraných objektů (třída A) se nachází těsně pod průměrem. Chybovost je obecně vysoká, ale u zmíněných Béček až příliš!
Příčinou ovšem není energetická třída, jak by mohl někdo na základě jedné tabulky soudit, ale úplně něco jiného. Pravým důvodem je rozdíl mezi minimální a maximální energetickou náročností bytů v domě. Tedy parametr, na který, viz výše, nemá kvalita obálky žádný vliv. Určující jsou velikosti bytů, jejich dispozice a plochy konstrukcí oddělující obytný prostor od venkovního prostředí nebo nevytápěné části objektu.
Tedy přesně ty parametry, jejichž efekt precizně zohledňují bilanční polohové koeficienty!
Hrozí konec polohových koeficientů? Ani omylem!
Bilanční polohové koeficienty patří zkrátka k nezastupitelným prostředkům spravedlivého rozúčtování tepla. To je prostě neoddiskutovatelný fakt a nic na něm nezmění ani názor profesního sdružení ARTAV, jehož členové sice umějí dobře aplikovat pravidla rozúčtování, ale při vší úctě, energetická náročnost spadá mezi kompetence někoho jiného – topenáře a stavaře.
Co se zástupců MMR týče, u nich bych čekal větší nadhled při stanovování závazných pravidel. Zdá se, že pozorně naslouchají rozúčtovatelům, ale neměli by zapomínat, že rozúčtování nákladů je až úplně poslední krok v problematice ústředního vytápění objektů. A popravdě řečeno ten nejjednodušší. Nepoměrně složitější otázky se řeší při návrhu a regulaci otopných soustav, při zjišťování spotřeby tepla.
Stačí, že požadavky na stanovování polohových koeficientů jsou natolik gumově formulované, že dávají lidem možnost vytvářet korekce i pomocí unifikované tabulky zcela nerelevantní konstant – výstupům se vznešeně říká empirické koeficienty, byť s empirií to nemá pranic společného. Aplikace této pseudoempirie v rozúčtování je vyloženě škodlivá, ale nikdo ji lidem nenařizuje ani nezakazuje, mají na výběr. Je to jen jejich volba.
Konec polohových koeficientů by ovšem znamenal konec volby! Tak to určitě nikdo nechce.
Doporučení těch, kteří se na energetickou účinnost vytápění a objektivní určování spotřeby tepla specializují a vědí tedy nejlépe, co opravdu funguje a co nikoliv, jsou na MMR tradičně přehlížena. Výsledkem osekaného spektra názorů jsou pak nápady typu konec polohových koeficientů.
Pokud jim to projde, tak třeba začnou na MMR řešit, co s 20% chybou v rozúčtování tepla…