FAQ

Často kladené dotazy na téma korekce náměrů

1. Polohové koeficienty, jak se s nimi pracuje?

 

Polohové koeficienty vyjadřují procentuální odchylku energetické náročnosti jednotlivých místností od průměrné energetické náročnosti v řešeném objektu. Čím vyšší hodnota, tím vyšší potřeba tepla pro zajištění projektovaných parametrů vnitřního prostředí. U poměrových indikátorů se proto musí provést korekce náměrů následujícím způsobem:

korekce náměrů
  • nK … korigovaná hodnota náměru dle energetické náročnosti místnosti [1]
  • n … náměr na poměrovém indikátoru v dané místnosti [1]
  • kP … polohový koeficient pro danou místnost [1]

Koeficientem se tedy dělí náměr na indikátoru, takže v místnostech s nižší než průměrnou energetickou náročností se provedením korekce náměru upraví hodnota směrem nahoru, kdežto v místnostech s vyšší než průměrnou energetickou náročností dojde naopak ke snížení odečtené hodnoty. To je podstatný rozdíl oproti tomu, jak se pracuje s empirickými koeficienty, těmi se náměry naopak násobí. Asi se budete ptát proč? Popravdě netuším, co vede autory empirické metody k tomu, přisuzovat vyšší energetické náročnosti nižší hodnotu koeficientu. Je to naprosto nelogické, nepřímá úměra maskuje skutečné rozdíly v náročnosti jednotlivých místností. Smysl dávají polohové koeficienty přímo úměrné náročnosti. Například hodnota 1,25 jednoznačně prozrazuje, že daná místnost má energetickou náročnost o 25 % vyšší než je domovní průměr.

Silně mi to připomíná případ, kdy jedna účetní počítala cenu bez DPH tak, že cenu s DPH ve výši 21 % násobila koeficientem 0,826446. Měla ho napsaný na žlutém papírku přilepeném na monitoru, protože si ho nepamatovala. Nechápal jsem to, ona pro změnu nedokázala pochopit, že je jednodušší a přesnější částku vydělit číslem 1,21…

2. Kolik se dá změnou koeficientů ušetřit?

 

Vzhledem k tomu, že výpočtem se nemůže změnit celková částka nákladů a dojde tak pouze k jejich odlišnému rozdělení mezi jednotlivé byty, nedá se předpokládat, že ušetří všichni. Když jednomu náklady klesnou, jinému se musí zvýšit. Rozdíly mezi výpočtem metodou založenou striktně na aplikaci fyzikálních zákonů a metodou, ve které se korekce náměrů pouze odhadují, mohou být pochopitelně velké. Doposud odhalené chyby empirických koeficientů se pohybují v rozsahu ±50 %, ale není vyloučeno, že mohou být i větší. Setkal jsem se s případem, kdy jeden z bytů doplácel na jiný každoročně částkou kolem 1500 korun. To už je důvodem, proč nebrat polohové koeficienty na lehkou váhu.

3. Jak se při výpočtu korekce náměrů projeví, že v jedněch bytech jsou okna původní a v jiných nová?

 

Byty s původními okny mají větší tepelnou ztrátu, tedy i vyšší energetickou náročnost, a proto jim ve srovnání s byty, ve kterých byla okna již vyměněna, vyjde i vyšší korekce náměru – polohový koeficient. To znamená, že jejich náměry budou více poníženy. Tento příklad také dokumentuje, proč je nutné polohové koeficienty po každé stavební úpravě mající vliv na celkové tepelné ztráty objektu znovu přepočítat. Zateplení fasády, střechy nebo stropu suterénu, stejně jako výměna oken, zásadně mění podíly energie potřebné k vytápění jednotlivých bytů. Pokud budeme tuto skutečnost přehlížet, nebudou korekce náměrů plnit svůj účel.

4. Jak můžete doložit, že jsou korekce náměrů správně spočítané?

 

Co se hodnověrnosti výpočtu týče, tak principem je striktní aplikace fyzikálních zákonů, ty nelze zpochybnit. Z výpočetního SW je možné vyexportovat hodnoty všech tepelných toků, které v rámci řešeného domu probíhají, což představuje snadno ověřitelný důkaz o provedení výpočtu. Pokud budete mít zájem je zkontrolovat, nebráním se jejich poskytnutí. Jsou jich řádově tisíce. Mimochodem docela by mě zajímalo, jak by na tento dotaz odpověděla firma, která pracuje s empiricky vytvořenými koeficienty.

 

Ve vyhlášce č. 269/2015 Sb. o nich není ani slovo, zato v metodickém pokynu, který MMR vydalo k této vyhlášce, je nezbytnost korekce náměrů několikrát zdůrazněna. Povinné tedy nejsou, ale s ohledem na efekt, který pro objektivní rozúčtování mají, si nedovedu představit, že by se někdo rozhodl náklady rozdělovat pouze na základě náměrů z indikátorů, bez jakékoliv korekce podle energetické náročnosti jednotlivým místností.

 

6. Co obnáší vyhodnocení energetické účinnosti vytápění? Jaké informace a doporučení přinese?

 

S úrovní energetické účinnosti se to má takto: Z domu teplo uniká tepelnými ztrátami. Do domu naopak přichází jiné teplo ve formě tepelných zisků. Dohromady obě složky tvoří tepelnou bilanci a ta je buď plusová (více zisků než ztrát – typicky během léta a části jara a podzimu) nebo minusová (ve většině otopného období). Deficit tepla v bilanci se doplňuje dodávkou tepla z otopné soustavy. Cílem je pokrýt právě rozdíl mezi zisky a ztrátami, potom je účinnost vytápění kýžených 100 %.

Účinnost vytápění totiž vyjadřuje podíl potřeby k spotřebě, v ideálním případě spotřeba = potřeba. Realita ale bývá odlišná, tepla se kvůli nesprávnému seřízení regulace odebírá více, než je třeba, takže spotřeba > potřeba. Výsledek je tím pádem menší než 1 (např. hodnota 0,6 představuje účinnost 60 %), a to je jasný signál, že je nutné lépe seřídit regulační prvky otopné soustavy (termostatické ventily a hlavice, otopovou křivku ekvitermní regulace).

Výsledky tak ukážou, kolik energie lze ušetřit relativně levnou úpravou výkonové regulace. To je hlavní důvod, proč o posouzení energetické účinnosti přemýšlel. Jsou rovněž přínosné pro vyhodnocení efektu provedených úsporných opatření. Dokazují, že účinnost vytápění po zateplení objektu navzdory všem očekáváním klesá, a to kvůli neseřízení otopné soustavy na nové parametry. Návratnost nákladů na zateplení je tak daleko delší, než se předpokládalo.

7. Jste energetickým specialistou?

 

Bezesporu ano, ale na seznamu MPO mě nehledejte. Nevykonávám činnosti, ke kterým je ze zákona nutné mít nějaké speciální oprávnění a současně nemám potřebu být členem jakéhokoliv profesního spolku (ČKAIT, AEA, apod.), jehož smyslem je především výběr členských příspěvků, přestože se navenek tváří, že jeho hlavním posláním je starost o ochranu zájmů nebo další odborné vzdělávání svých členů. Umím se v těchto směrech o sebe postarat sám a troufám si tvrdit, že i lépe.

Když se na MPO dozvíte, že nejsou úplně spokojeni s kvalitou zpracovávaných PENB, je na místě se ptát, jakou váhu tedy kulaté razítko energetického specialisty vlastně má. PENB využívám coby podklad pro vyhodnocení energetické účinnosti vytápění, a u některých z nich jsem skutečně měl důvodné pochyby, zda vůbec patří k objektům, pro které byly vystaveny. Znakem odbornosti není počet hodin odsezených na všelijakých seminářích s pochybným přínosem, ale reálné pracovní výsledky. Ty moje si můžete projít v následující kapitole.

 

%d blogerům se to líbí: