Koeficienty

Polohové koeficienty

Jestliže máme jasno v terminologii a dostatečně si uvědomujeme důsledky plynoucí z rozdílné energetické náročnosti jednotlivých místností v domě na jejich potřebu tepla pro dosažení projektem stanovených parametrů, potažmo na výši teplot vnitřního vzduchu, jež bude uživatelům v každé místnosti navozovat shodný komfort vnitřního prostředí, musí nám být rovněž jasné, že chceme-li dosáhnout elementární spravedlnosti v rozúčtování nákladů na vytápění, je nezbytně nutné použít pro korekci náměrů poměrových indikátorů polohové koeficienty.

Jak polohové koeficienty stanovit, aby přinášely požadovaný efekt?

 

Vzhledem k tomu, že k obdobnému závěru došli rovněž autoři rozúčtovací vyhlášky 269/2015 Sb. na MMR, objevuje se zmínka o potřebné korekci i v uvedeném materiálu. Jen není specifikováno, jak korekci provádět. To je možná nakonec dobře, protože při striktně vymezeném postupu by nebylo možné použít žádnou jinou variantu výpočtu, i kdyby byla sebespravedlivější. Naproti tomu ale hrozí, že špatná volba vyvolá falešný dojem, že spravedlnosti bylo učiněno zadost, ačkoliv realita bude ideálu na hony vzdálená. Z čeho tedy můžeme vybírat?

Empirické koeficienty

 

Nejjednodušší variantou je empirický návrh. Jak název metody napovídá, jde o využití a zobecnění zkušeností nabytých v minulosti lidmi, kteří se touto problematikou profesně zabývají. Potíž je ve víře, že co platí u jednoho domu, musí platit i u ostatních.

Univerzální empirické polohové koeficienty podle počtu ochlazovaných stěn a jejich orientace vůči světovým stranám v žádném případě nemohou správně fungovat současně na dva původně identické paneláky – první před zateplením a druhý po něm. Procentuální rozdíl náměrů v bytech uprostřed a v rohu dispozice je u těchto dvou domů logicky úplně jiný. Metoda rovněž nebere v úvahu rok od roku měnící se průměrnou venkovní teplotu, důležitý to parametr energetické náročnost. I když je technický stav domu dlouhodobě neměnný, nelze stále dokola používat ty samé koeficienty, protože při porovnání chladného a teplého roku se může průměrný teplotní spád lišit i o 25 %. Už samotné hodnoty jednotlivých koeficientů napovídají, že za jejich původem není nějaká systematická analýza, ale spíš dlouhý zamyšlený pohled z okna.

Tato metoda pro svoji jednoduchost vyhovuje možná rozúčtovatelům, pro zákazníky je ale krajně nevýhodná. Empirické polohové koeficienty a spravedlivé rozúčtování nákladů za teplo? To nejde v žádném případě dohromady!

 

Výsledky empirického návrhu

Následující obrázky ukazují, jak se rozcházejí polohové koeficienty vytvořené s využitím empiricky stanovených redukcí od koeficientů fyzikálně vypočítaných. V horní části jsou výsledky pro otopné období s nadstandardními venkovními teplotami i slunečním zářením, v dolní potom pro chladnou pošmournou zimu. Hodnoty v řádku vyjadřují průměrné procentuální rozdíly v závislosti na plošné poloze bytů v objektu, ve sloupcích podle výškové polohy. Spravedlivé rozúčtování nastává v okamžiku, kdy se budou všechny položky rovnat jedné. Čím je číslo vyšší, tím více na nepřesnosti empirické metody daný byt vydělává, a naopak. Pro zde posuzované empiricky vytvořené koeficienty platí, že s průměrnou teplotou vzduchu a délkou slunečního svitu rostou odchylky od správných hodnot.

polohové koeficienty
polohové koeficienty

Koeficienty podle tepelných ztrát

 

Výpočet dle tepelných ztrát stanovených v projektové dokumentaci. Na první pohled krok správným směrem, ale zdání klame. Nějak se zapomíná, že smyslem výpočtu tepelných ztrát během projektování je nalezení nejnepříznivějšího možného stavu, na který se potom dimenzuje výkon otopné soustavy. Vychází tedy ze souběhu okolností, ke kterému v reálu dojde jen výjimečně anebo nikdy, a hodnoty takto vypočtených tepelných ztrát se mohou od běžné skutečnosti lišit i o 50 % či více. K tomu je třeba přičíst přetrvávající nešvar stanovovat teploty v nevytápěných prostorách empiricky, čímž se do výpočtu vnese další fatální nepřesnost. Výsledné polohové koeficienty jsou potom zcela nepoužitelné pro posuzování energetické náročnosti, natož pak pro spravedlivé rozúčtování nákladů za teplo dodané na vytápění objektu.

 

Výsledky návrhu podle tepelných ztrát

Z dalšího obrázku je patrné, že míra nespravedlnosti je při návrhu podle tepelných ztrát nižší, ale stále znatelná. Zatímco přízemní byty ležící nad suterénem jsou předchozím empirickým výpočtem výrazně znevýhodněny, zde pro změnu získávají neodůvodněnou výhodu. A to zejména během chladnějších a na sluneční záření skoupějších období (dolní část obrázku).

polohové koeficienty
polohové koeficienty

Bilanční koeficienty

 

Výpočet dle tepelné bilance v otopném období, za které se náklady na teplo rozúčtovávají. Tato metoda na rozdíl od obou předchozích využívá v maximální míře relevantní vstupy pro dané otopné období. Venkovní teploty určuje na základě meteorologických dat pro příslušnou lokalitu. Vnitřní teploty všech místnosti včetně těch nevytápěných počítá metodou ustálených tepelných toků a do konečné bilance zahrnuje i solární zisky. Jedinou neznámou v celkové tepelné bilanci tak jsou vnitřní zisky. Jejich efekt je ovšem již promítnut do náměrů poměrových indikátorů, takže ho není třeba korigovat. Bilanční polohové koeficienty představují řešení, které je ze známých variant jednoznačně nejpřesnější a nejspravedlivější.

 

Výsledky bilančního návrhu

Nesmíme ovšem zapomínat na klimatické odlišnosti jednotlivých otopných období. Průměrná teplota i doba slunečního svitu se totiž projevují na úrovni výsledné tepelné bilance. Na dalším obrázku nahoře jsou porovnány výrazně příznivé podmínky s  velice nepříznivými. Přestože tento výsledek vychází ve srovnání s konkurenčními metodami nejlépe, je jasné, že nespravedlivost při rozúčtování se používáním zprůměrovaných klimatických dat zcela neodstraní. Chceme-li dosáhnout stavu zobrazeného v dolní části obrázku, musí se do výpočtu zadávat data náležící k vyhodnocovanému období.

polohové koeficienty
polohové koeficienty

Polohové koeficienty – konečný verdikt

 

Když už byli vlastníci bytových domů, v mnoha případech proti své vůli, donuceni rozdělovat náklady na vytápění prostřednictvím náměrů poměrových indikátorů, měli by jednoznačně trvat na uplatňování takové metody výpočtu polohových koeficientů, která dokáže přesně zohlednit nejen polohu bytu v domě, ale počítá i s relevantními meteorologickými daty. Takže ve výpočtu zohledňuje, jak hodně chladné příslušné zimní období bylo. Potom lze očekávat přiměřeně férové prostředí. V opačném případě je jisté, že se domácnosti v domě rozdělí na dva znepřátelené tábory. První budou na nepřesnostech rozúčtování vydělávat a druzí prodělávat. Nejhorší možnou variantou je polohové koeficienty zcela ignorovat.

 

%d blogerům se to líbí: