Otopová křivka a kozel zahradníkem

V řadě bytových domů nastává, anebo v minulosti nastala, následující situace: Některým z obyvatel se navzdory plnému výkonu radiátorů a prakticky nulovému větrání nedaří vytápět svůj byt na teplotu, která je stanovena projektem. Mají doma zkrátka zimu a každý si to může snadno ověřit osobní návštěvou.

Logickým vyústěním je podání stížnosti na funkci ústředního vytápění. Je příčinou vadná otopová křivka?

Vedení SVJ, anebo zodpovědná osoba SBD, se na základě uvedeného podnětu obrátí na dodavatele tepla s tím, že někde bude chyba. V teplárně nijak neprotestují a navrhnou řešení – posuneme otopovou křivku o stupínek výš, a uvidíme. Pokud to nepomůže, posuneme ji ještě o jeden.

Zástupce společenství či družstva odchází domů spokojen, vida je to křivkou, a pochvaluje si konstruktivní přístup dodavatele. Takhle vstřícně by se přece měli chovat všichni, v duchu hesla: „Náš zákazník, náš pán“. Následující dny navíc potvrdí, že změnou otopové křivky zmizel problém nedotápěného bytu.

Takže ukázkový happy-end? Nikoliv! Pojďme si celou situaci podrobněji rozebrat a zhodnotit provedené kroky.

 

Jak je možné, že v některých z koncových míst nelze zajistit projektovanou teplotu?

 

Příčiny mohou být v zásadě tři. Špatně seřízená otopná soustava, nečekaně vysoké tepelné ztráty postiženého bytu, špatná otopová křivka ekvitermní regulace.

V prvním případě do radiátoru nedoputuje odpovídající množství tepla z důvodu nedostatečného průtoku topné vody příslušným úsekem soustavy. Aby nastal druhý případ, tak pokud vyloučíme možnost, že se všechno teplo vyvětralo, úplně stačí, že v sousedství jsou prostory s uzavřenými radiátory.

Neobsazený byt anebo člověk, který se nechává vytápět přes stěny či stropy – tepelný parazit. Třetí případ říká, že nedostatečný výkon je způsoben nižší než potřebnou teplotou topného média, což by se ale mělo více či méně projevit ve všech bytových jednotkách. Proto je tato varianta nejméně pravděpodobná.

 

Proč tedy dodavatel tepla zvolil zrovna variantu č. 3?

 

Jednoduchá odpověď. Jako jediná z uvedených pracuje s veličinami, jejichž hodnoty může teplárna ovlivnit. Pokud máte v domě špatně seřízenou soustavu (varianta č. 1) anebo neprovozujete vytápění v souladu s platnou legislativou (varianta č. 2), je problém výhradně na straně vlastníka domu!

Majitel je rovněž tím, kdo si na základě projektové dokumentace u teplárny objednává nastavení otopové křivky v domovním výměníku. Ale zatímco na seřízení TRV nebo morálku obyvatel činžáku je dodavatel tepla krátký, ekvitermní křivku přenastavit dokáže. Pokud přijde ze strany odběratele takový požadavek. Navíc, proč by teplotu vody nezvýšil, když tak prodá víc tepla, že?

 

Ale problém se tím vyřešil, nebo snad ne?

 

Jen zdánlivě. Tímto způsobem se postupovalo v počátcích ústředního vytápění, kdy chyběly potřebné technologie, a k dispozici byly jen nedokonalé návrhové postupy. Zvýšením teploty vody se sice odstranilo nedotápění v kritickém místě, ale zvýšil se potenciál přetápění ve zbytku otopné soustavy.

To v kombinaci s individuálními zásahy obyvatel domu do regulace znamená, že v některých bytech mají permanentně několik stupňů k dobru.

Vyšší než potřebná teplota topného média rovná se vyšší než potřebný výkon. A individuální regulace znamená omezení kontroly nad správnou hodnotou výkonu. Souběh obou podmínek vede nevyhnutelně k přetápění. Ústřední vytápění v domě je tím pádem neefektivní a drahé.

Tak jako má každá člověk na dlani svoji jedinečnou čáru života, má každý dům se správně navrženým ústředním vytápěním svoji nezaměnitelnou otopovou křivku. Otopová křivka odpovídá konkrétním parametrům daného domu a vypočítá ji projektant topenář při návrhu otopné soustavy. Neexistuje žádná univerzální křivka!

Pokud vám někdo tvrdí opak, mějte se před ním na pozoru, představuje pro vaši peněženku vyšší riziko než berňák.

 

otopová křivka

 

V ekvitermních regulátorech bývá křivek spousta. Podobně jako na ilustračním obrázku. A jak vybrat tu správnou? Pokud jste hraví, postupujte metodou pokus – omyl, estéti mohou pro změnu vybírat podle vzhledu. Jestli je ale vaším cílem funkční a úsporná otopná soustava, nechte si svoji křivku vypočítat.

Každopádně nesázejte na křivky přednastavené ve fabrice.

Ty jsou určeny zoufalcům, kteří už nevědí kudy kam. A očekávaný úsporný provoz rozhodně nezajistí.

 

Otopová křivka a energetická účinnost

 

Nejhorší na tom je, že na vyšší teplotu v bytě si nikdo stěžovat nebude, takže přetápění může navenek působit jako optimální stav. Rozčarování nastává v okamžiku, když se zjistí, že dům spotřeboval o desítky procent více tepla, než bylo nutné.

To se ale vlastník domu dozví pouze tehdy, když se bude o úroveň efektivity vytápění zajímat a nenechá se uchlácholit argumentem – máme teplo, žádný problém!

Sledovat preventivně úroveň energetické účinnosti ústředního vytápění by mělo být stejnou samozřejmostí jako pravidelné kontroly hladiny oleje v motoru auta.

A jedna rada nakonec. Budete-li mít pochybnosti o bezvadné funkci ústředního vytápění, rozhodně se neobracejte s prosbou o pomoc na dodavatele tepla. Vyslechne vás, poradí vám, o tom žádná. Zázraky si od toho ovšem neslibujte. Vaše a jeho zájmy nejsou totožné, a proto reálně hrozí, že v tomto případě uděláte kozla zahradníkem.

Pro začátek úplně stačí nechat si vyhodnotit energetickou účinnost otopné soustavy. Poměrně jednoduché a levné. Z porovnání potřeby a skutečné spotřeby tepla v příslušném otopném období budete hned vědět, jak na tom jste. Po zadání ceny nakupovaného tepla navíc poznáte, o kolik ročně platíte zbytečně navíc.

A na základě těchto výstupů si snadno spočítáte, za jak dlouho se vám správné seřízení otopné soustavy vrátí díky úsporám.

 

 
%d blogerům se to líbí: