Následující text je reakcí na žádost o porovnání dvou variant korekcí na polohu při rozúčtování nákladů na vytápění. Předsedkyně SVJ zvažuje, zda zvolit empirické koeficienty, jak ji radí její rozúčtovatel , anebo bilanční koeficienty, o kterých se dočetla na internetu.
Dobrý den,
Děkuji za podklady, které jste mi poslala s požadavkem na vyčíslení možných rozdílů ve vyúčtování nákladů na vytápění, budou-li korekce náměrů prováděny buďto odhadem (tzv. empirické koeficienty, které nabízí každý rozúčtovatel) anebo přesným fyzikálním výpočtem (bilanční polohové koeficienty, které nabízí REKOM a rozúčtovatelé, kterým na objektivitě výstupů opravdu záleží).
Jak moc se liší odhadované empirické koeficienty a počítané bilanční koeficienty? Vyplatí se investovat do přesnějšího výpočtu?
Tyto otázky by si měl logicky klást každý vlastník bytového domu, neboť ze zákona jsou právě vlastníci objektů s ústředním vytápěním těmi, kdo ručí příjemcům služby za správnost vyúčtování tepla. Nikoliv najatá rozúčtovací firma…
Pakliže nám naši zákazníci poskytnou informaci, jak náměry ve svých objektech korigovali před tím, než jsme jim zpracovali bilanční polohové koeficienty, tedy korekce, které objektivně zohledňují rozdílnou energetickou náročnost jednotlivých bytů v domě, umíme stav před a po změně spolehlivě analyzovat a chybovost varianty „empirické koeficienty“ vyjádřit číselně a pro názornost i graficky.
A jde věru o dost alarmující čísla!
Když jsem psal na toto téma poslední článek, byly ještě ceny tepla relativně v normálu, což o současném stavu rozhodně říct nelze. A bohužel nikdo z odborníků na energetiku nepředpokládá, že to co aktuálně zažíváme, by mělo pominout, a návrat na úroveň roku 2020 považují za utopii.
Závěry zmíněného článku pochopitelně stále platí, jen ceny energií, které do výpočtu vstupují, je třeba vynásobit dvěma, v některých regionech ještě vyšším číslem… Naproti tomu ceny za výpočet bilančních polohových koeficientů zůstávají stále stejné.
Podklady pro posouzení chybovosti varianty„empirické koeficienty“
Nyní k Vašemu zadání. Uvádíte, že naposledy zaplatilo Vaše SVJ za teplo 805.000 Kč a očekáváte nárůst o více jak 50 %. Reálnou se mi jeví částka 1.200.000 Kč pouze na vytápění. Ohřev teplé vody v obdobných objektech dělá zhruba 20 až 25 % celkové spotřeby tepla, a budete-li mít v budoucnu na faktuře za dodávané teplo „pouze“ 1.600.000 Kč, bude to stále ještě důvod k oslavě…
Co se velikosti a aktuálního stavu objektu týče (57 bytových plus 12 nebytových jednotek a 4.622 m2 vytápěné plochy), je hodně podobný tomu, jehož parametry jsem pro vyčíslení chybovosti varianty „empirické koeficienty“ použil v již zmíněném článku.
Neuvedla jste, kolik si Váš dodavatel tepla účtoval v roce 2021 za jeden GJ. Nicméně z celkové plochy a počtu jednotek vyplývá, že průměrná výměra jednotky je 67 m2 a dle ČSÚ jednotky této velikosti spotřebují na vytápění 25 GJ tepla ročně. Z toho mi vychází, že GJ tepla Vás musel stát zhruba 360 Kč, což byla velice příznivá cena. To je ovšem historie, z výše uvedených důvodů budu počítat s jednotkovou cenou 720 Kč/GJ.
A poslední neznámou je podíl základní a spotřební složky. Použiju variantu 50:50 (dle mého názoru jediná, která dává smysl), s volbou jiného poměru může být už jedině hůř.
„Empirické koeficienty“ – výpočet chybovosti
Roční náklady na vytápění průměrné jednotky ve Vašem domě budou při daných vstupech činit 17.391 Kč. Korekce na polohu ovlivňují pouze výši spotřební složky (50 % = 8.696 Kč) a budeme-li uvažovat střední chybovost 11 % (podotýkám, tato hodnota se objekt od objektu liší, volím opět optimistickou variantu), dostaneme chybu ve výši 957 Kč.
To jistě na první pohled nevypadá nijak dramaticky, nicméně pozor na ošidnost statistického průměrování. Skvěle toto téma ztvárnil Felix Holzmann ve scénce Statistika. Ta určitě stojí za připomenutí, protože obdobně jako s kuřaty k obědu se to má s absolutní velikostí chyb v případě „empirických koeficientů“.
Na grafu vidíme, že rozptyl chybovosti je značný, v našem případě od -41 % do +26 %. To značí, že majitel bytu postiženého největší zápornou chybou bude ročně přicházet o 3.565 Kč, zatímco majitelé bytů s nejvyšší kladnou chybou budou ročně svými spoluobčany dotováni částkou 2.261 Kč.
To už jsou trochu jiná čísla a připomínám, že v kalkulaci je jednotková cena 720 Kč/GJ. Obyvatelé měst, kde se teplo vyrábí z plynu, namátkou Jablonec nad Nisou (cca 2.000 Kč/GJ) nebo Břeclav (cca 3.000 Kč/GJ), si částky z předchozích odstavců musí ještě vynásobit třemi nebo dokonce čtyřmi…
Takže se bavíme o chybovosti, jejíž dopad na peněženky spotřebitelů přesahuje i deset tisíc korun ročně! Argument, že jde o široce rozšířenou a uživateli akceptovanou praxi, v žádném případě neobstojí. Při současném stavu poznání a možnostech výpočetní techniky se empirické koeficienty staly reliktem minulosti a neexistuje jediný důvod, proč jim nedat sbohem.
Kdo na chybovosti „empirických koeficientů“ vydělává a kdo naopak tratí?
Poté, co vyšel článek s odhalením problému, jaký empirické koeficienty představují, lidé se dotazovali, jak poznat, zda jejich byt leží na levém či pravém křídle grafu. Jestli jsou mezi těmi zoufalými či těmi šťastnějšími.
I poučenému laikovi při pohledu na sadu empirických koeficientů dojde, kde musí být chyba, ale těžko se odhaduje její velikost. Na to máme docela složitý výpočet, do kterého vstupuje spousta neznámých, jejichž hodnoty se navíc během výpočtu průběžně mění. A vstupy za jeden byt jsou málo, musí se současně počítat celý barák.
Tím pádem nikdo pořádně neví, jak na tom je, dokud se to nespočítá.
Na jednu stranu dobře, protože všichni z pravého křídla grafu mají důvod jakékoliv snahy o změny v korekcích náměrů vetovat, na druhou stranu špatně, neboť historie ukazuje, že hybatelem změny bývají ti, kteří jsou zavedenými pořádky odíráni a došla jim trpělivost bezpráví netečně přihlížet.
Že jsou na levém donátorském křídle někteří sice tuší, ale důkazy v rukách nemají. Na pořádný odpor proti evidentní nespravedlnosti si tedy budeme muset ještě chvíli počkat.