Podmínkou spravedlivého rozúčtování nákladů na vytápění je úprava náměrů poměrových indikátorů tak, aby se prostřednictvím korekce podle polohy zohlednila rozdílná energetická náročnost v místech spotřeby. Krajní místnost přece nemůže být trestána za to, že má vyšší podíl obvodových konstrukcí, a tím pádem klidně násobně vyšší potřebu energie než místnosti situované uprostřed domu.
Nižší potřeba „chráněných prostor“ není žádnou zásluhou, ale pouze logickým důsledkem prostorového uspořádání, ve kterém zkrátka někdo musí být na kraji, a krýt těm uvnitř záda. Proto je nutné náměry korigovat, a to velice pečlivě. Jde o peníze a jakékoliv pochybení znamená významné poškození nemalé skupiny nájemníků či spoluvlastníků.
Přes to přese všechno panuje v této oblasti neskutečná anarchie!
Bilanční korekce podle polohy vs. empirie
Vliv polohy v rámci domu se dá buďto vypočítat (bilanční koeficienty), anebo odhadnout (empirické koeficienty). Myslím, že každému musí být jasné, která z variant je přesnější a tudíž spravedlivější. Není ovšem nad srovnání výsledků na objektu, u kterého již došlo k náhradě empirických bilančními.
Bilanční koeficienty
Vypočítáte-li pečlivě s využitím matematických postupů a fyzikálních vzorců přesné tepelné bilance místností, dostanete podobnou tabulku, jako je tato:
Hodnoty upravených bilančních koeficientů. „Pravé“ bilanční koeficienty rostou a klesají úměrně s odchylkou od střední měrné energetické náročnosti a náměry indikátorů se jimi dělí. U empirických je tomu navzdory logice přesně naopak. Čím vyšší náročnost, tím menší koeficient, kterým se potom náměr násobí. Aby bylo možné obě metody exaktně porovnat a vyčíslit chybu empirie, jsou v tabulce uvedeny převrácené hodnoty bilančních koeficientů (1/kB).
Pozorně si projděte jednotlivé položky v tabulce a jim odpovídající pozice v rámci domu. Minimum a maximum se značně liší, a nejen to. Vysoké či nízké hodnoty korekce podle polohy se kolikrát vyskytují tam, kde byste je na základě „selského rozumu“ ani nečekali.
Je to dáno tím, že polohové koeficienty mají reflektovat měrnou energetickou náročnost, která je na rozdíl od tepelných ztrát pouhým pohledem obtížněji odhadnutelná. Prostý selský rozum je na ni krátký… Rovněž vám garantuji, že zde nenajdete dvě položky se stejnou hodnotou (byť se liší třeba až ve třetím desetinném místě).
Empirické koeficienty
A teď si to porovnejte s následující tabulkou, obsahující pro změnu empirické koeficienty:
Hodnoty empirických koeficientů. Ty sestávají z dílčích srážek na exponovanou polohu, počet obvodových stěn a orientaci vůči světovým stranám. Místnosti s koeficientem 1,00 mají mít nejnižší potřebu tepla vztaženou na podlažní plochu. Z nákresu je ale zřejmé, že tvůrce této metodiky si evidentně spletl měrnou energetickou náročnost [W/m2] s tepelnými ztrátami [W]…
Na první pohled jsou vidět nápadně „kulaté“ a často se opakující hodnoty, které vůbec neodpovídají deklarovanému záměru. Zohlednit jak energetické nároky dané místnosti, tak její velikost.
Jedná se o korekce podle polohy odhadované na základě dosavadních zkušeností, tedy empirie. Je na nich vidět náznak snahy o zohlednění efektu tepelných ztrát, ale vliv objemu místnosti okázale ignorují.
Tento produkt nabízejí prakticky všichni rozúčtovatelé!
Pro vaši představu. V praxi to funguje tak, že se kdosi v rozúčtovatelské firmě zkušeným okem podívá na půdorysy domu a přisoudí každé místnosti předem prefabrikované paušální srážky. Výše těchto srážek je přitom „vycucaná z prstu“, zhola neodpovídá realitě. Je až s podivem, že vůbec někdo najde odvahu jít do takového rizika.
Jeden do očí bijící příklad za všechny. Místnosti 543 a 544 mají mít stejnou energetickou náročnost. Tvůrce srazil v obou případech 20 % na podstřešní místnost, ale nezaregistroval, že místnost 543 má jednu obvodovou stěnu navíc. Na výkresu nebyla vidět… V tomto duchu by se dalo pokračovat položku po položce. Vydalo by to na několik stran textu. Přehlednější budou čísla.
Rozúčtovatelé sdružení v asociaci ARTAV se toho nebojí
Chybovost empirie se v případě výše uvedeného srovnání pohybuje v rozmezí od -56 % do +121 %. Výsledky jsou zpracovány do následujícího grafu. Z celkových 77 místností je pouze 1 odhadnuta přesně. Dalších 15 má chybu menší než ±10 %.
Ta by se s přimhouřením oka dala ještě akceptovat. Zato 12 má chybu až ±20 %, 20 chybu až ±30 %, 18 chybu až ±40 %, 9 chybu až ±50 %, a 2 chybu dokonce vyšší než ±50 %!!!
Celkový podíl čtyř posledních položek lze jednoznačně označit za skandální…
Standardní chybovost empirických polohových koeficientů ve srovnání s bilančními
Je těžko uvěřitelné, co si lidé v bytových domech nechají líbit! Vždyť nadpoloviční většina empirických koeficientů má vadu, jaká je přitom v jiných oborech absolutně nepřípustná. A každá sedmá hodnota se liší od správného výsledku dokonce o více 40 %!!! Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby takhle fungovala prodavačka v masně?
Názorný příklad
Dva lidi u pultu s uzeninami. První zaplatí za deset deka gothaje 5 korun a další za to samé množství 20 korun. Podle cenovky je přitom správná cena 9,90. Rozuměl bych tomu, že první zákazník cenu pragmaticky rozporovat nebude, ale pochybuji, že druhý v pořadí by se nechal takto natáhnout. I když… Ne každý si hned uvědomí, kolik za co vlastně platí.
Paradoxem je, že prodavačka bude na šišce gothaje stále „na svých“. Mohla by proto snadno podlehnout dojmu, že svým neortodoxním přístupem nejenže nikoho nepoškodila, ale dokonce že jsou všichni maximálně spokojeni. Takže poskytuje skvělé služby. Myslím, že první trochu ostražitý zákazník by ji rychle vyvedl z omylu…
Zpátky do bytových domů
Rozdíl oproti masně je ten, že vy zde nemáte jak zjistit, kolik za jaké množství dodaného tepla platí po provedení korekce podle polohy váš soused. Takže je běžným jevem, že kvůli pochybným empirickým koeficientům jeden byt získává nezasloužený bonus v podobě příznivé srážky z náměru a druhý si za ten samý teplotní komfort sakra připlatí.
A váš rozúčtovatel sdružený v asociaci ARTAV se bude tvářit jako zmíněná žena za pultem. Vše je skvělé, spravedlivé, podle zákonů. Ani omylem! Anebo vám přijde normální, aplikuju-li příklad s masnou na uvedený dům, aby zákazníci platili za 10 deka toho samého gothaje od 4,40 do 22,10?
Aby nedošlo k mýlce. V tomto rozptylu ještě není zohledněno takzvané uživatelské chování, tedy jak kdo a kolik ve skutečnosti odebere z otopné soustavy tepla. Takže správné hodnoty v této fázi výpočtu musí být ještě na vlas stejné. Vliv šetření a plýtvání, vnitřních tepelných zisků nebo krádeží tepla přes dělící konstrukce se projeví až následně.
Proto tedy zatím 9,90 bez výjimky!
A realita? Trochu velký rozptyl na to, aby se dalo hovořit o elementární spravedlnosti, nemyslíte?
Co na korekce podle polohy legislativa?
Asi si řeknete, kdo mohl proboha takovou hloupost vymyslet a uvést ji do praxe? Stačí chvíli hledat na internetu a konkrétní jména jistě naleznete. Oni se dokonce v době, kdy novela příslušné vyhlášky spatřila světlo světa, svým „přínosem“ bezelstně chlubili…
Míra provinění je ovšem různá. Samotná vyhláška je sice mizerná, ale naprostou katastrofou je až její aplikace. Myšlenka „stejně velké místnosti vytápěné na stejnou úroveň mají mít stejné náklady na vytápění“ je logická a těžko zpochybnitelná. Od tohoto předpokladu by se měly veškeré polohové koeficienty odvíjet. Jak tedy vysvětlit výše uvedenou chybovost?
Ptejte se svých rozúčtovatelů, kdo jim dává příslušné noty. Odkud se berou prefabrikované empirické koeficienty. A jak rozúčtovatel před vlastní aplikací ověřuje jejich vhodnost.
Předpokládám, že se nedozvíte nic, co byste už nevěděli. Což je mimochodem záruka, že od této komunity zlepšení stavu čekat nemůžete. Vlastní mechanické rozúčtování provádějí jistě svědomitě, ale v otázkách korekce podle polohy jsou doslova nepopsaným listem papíru.
Pokud vám na objektivitě rozúčtování opravdu záleží, obraťte se na tvůrce bilančních polohových koeficientů. V jejich případě je každá jedna položka snadno doložitelná exaktním výpočtem.
Získáte maximálně objektivní hodnoty korekcí, základ spravedlivého rozúčtování nákladů na vytápění.