Péče evropské a české politické reprezentace o naše životy je až dojemná. Jen kdyby pokaždé dávala alespoň nějaký smysl, což pohříchu neplatí. Třeba měsíční vyúčtování tepla. To je jedna z posledních novinek, pomocí které se úředníci rozhodli zařídit Evropanům všeobecné blaho. Prý dokonalý nástroj pro snížení spotřeby energie. Zlaté oči…
Kdykoliv přicházejí podobné nápady na světlo světa, je na místě pokládat si otázku, na základě čeho se o jejich zavedení rozhodovalo. Předcházelo jim snad vypracování a vyhodnocení odborných studií, a pokud ano, potom s jakými výsledky? Anebo se opět jedná o produkt založený na principu „přání otcem myšlenky“?
Stalo se módou ohánět se při každé příležitosti takzvaným selským rozumem. Také jste si toho všimli?
To je ovšem natolik gumový argument, že ho lze použít prakticky neomezeně, a to jak k obhajobě určitého názoru, tak při jeho kritice. Ten, kdo argumentuje selským rozumem, neříká v zásadě nic jiného, než že mu sice chybí hmatatelné důkazy, ale přesto je o své pravdě neochvějně přesvědčen.
Není to trochu málo v situacích, kdy se jedná o značné zásahy do stávajících procesů a v neposlední řadě o velké peníze, které se budou muset v důsledku nově přijatých opatření vynakládat?
Co přinese vyšší frekvence vyúčtování tepla?
Především více práce pro rozúčtovatelské firmy. Data z měřicích či pseudoměřicích zařízení instalovaných v bytech se musí shromáždit, vyhodnotit a zpracované výsledky předat konečným spotřebitelům. To vyžaduje určitý objem člověkohodin a strojového času výpočetní techniky.
Ani jedno není zadarmo, vyšší četnost se tedy bezpochyby projeví v ceně poskytované služby.
Myšlenka, že zákazník ocení informaci o své aktuální spotřebě tepla, a upraví podle ní své uživatelské chování, je poněkud lichá. Nejedná se totiž o žádný on-line přehled, výstupy mají oproti realitě značné zpoždění. A zadruhé, spotřeba tepla závisí na hodnotě tepelných ztrát, potažmo rozdílu teplot uvnitř a venku. A venkovní teplotu spotřebitel ovlivnit nedokáže!
Jistě, s vnitřní teplotou jde do jisté míry pracovat, ale jestliže ta venkovní v průběhu otopného období kolísá od zhruba -20 °C až po +20 °C, bylo by naivní očekávat, že uživatelskou volbou vnitřní teploty můžeme efekt těchto výkyvů účinně eliminovat.
Vyúčtování uplynulého měsíce proto přinese jedinou novou informaci. Jak mírná či krutá byla v tomto období zima. A o tom, že se jedná o novou informaci, lze navíc s úspěchem pochybovat. Tuto službu přece již poskytují jednak meteorologická zpravodajství, a koneckonců i obyčejný teploměr umístěný za oknem…
Náklady ovlivňují chování spotřebitele
Autoři vícenásobných vyúčtování opakovaně sázejí na psychologický efekt. Doufají, že se člověk dostatečně vyděsí pohledem na cifru v korunách, kterou mu má měsíční účet naservírovat. To bezesporu funguje, otázkou však zůstává, k čemu je dobrá informace o tom, jak bylo, když se nebere v potaz, jak bude?
To opravdu někdo čeká, že když jsem jeden měsíc protopil majlant, budu další období doma mrznout, abych to nějak vykompenzoval? Nebetyčná hloupost, zvláště když tímto výčet problémů zdaleka nekončí. Jak se asi vyčíslí, kolik jste v předchozím měsíci protopili, když se cena tepla kalkuluje až po konci otopné sezóny?
Už slyším zastánce dvanácti ročních vyúčtování. „Však přece existuje předběžná cena tepla vypočítaná před zahájením sezóny.“ Ano, jistě. Ale ta vychází z odhadů spotřeby na základě dlouhodobých meteorologických předpovědí, na které jejich tvůrci neposkytují prakticky žádné záruky! Však si vzpomeňte, jak v poslední době mnohé z prognóz ve skutečnosti dopadly.
Z mého pohledu nepřinesou nepřesné průběžné informace nic pozitivního. Mohou dokonce škodit. Jestli opravdu hraje psychologie v chování člověka takovou roli, jak se traduje, potom snadno vyvolají u spotřebitelů neoprávněná očekávání. Takže zafungují coby spouštěč nechvalně proslulého Pelzmanova efektu, se všemi jeho negativními dopady.
Škoda, že jsme si v nedávné minulosti už několikrát přesně takhle naběhli, že?
Polohové koeficienty a měsíční vyúčtování tepla
Ale pozor! Je tu ještě jeden důvod, proč považovat měsíční vyúčtování tepla za drahou zbytečnost a zdroj zmatečných zpráv. Je jím v čase proměnná výše polohových koeficientů.
Jak je každému poučenému laikovi známo, polohový koeficient koriguje náměry poměrových indikátorů nebo bytových kalorimetrů tak, aby se patřičně zohlednila poloha jednotlivých místností v rámci objektu. Bez přesně provedené korekce jsou náměry pro rozúčtování nákladů na vytápění nepoužitelné!
Polohové koeficienty vyjadřují odchylku energetické náročnosti posuzovaných prostor od průměrné energetické náročnosti vypočítané pro celý objekt. A žádná z těchto hodnot není konstantou. Proto by bylo velkou chybou korigovat těmi samými koeficienty jak sumu náměrů za celé otopné období, tak za každý jednotlivý měsíc.
A protože očekávám, že se najde někdo, kdo výše uvedené tvrzení bude chtít zpochybnit pomocí selského rozumu, přidávám graf časového průběhu hodnot polohových koeficientů vypočtených pro menší bytový dům s patnácti byty. Podotýkám, jde o bilanční polohové koeficienty.
Empirické budou pochopitelně stále stejné, protože ty se nepočítají, ale obrazně řečeno tahají z klobouku…
Pohled na graf prozrazuje, že zatímco během zimních měsíců jsou hodnoty polohových koeficientů téměř stabilní, v přechodném období, tedy na počátku a na konci otopné sezóny, dochází k poměrně dramatickým změnám, zvláště u některých z nich.
Je to dáno různým podílem vnějších a vnitřních obvodových konstrukcí u posuzovaných prostor. Kde je zastoupení vnějších konstrukcí nižší, tam se křivka ohýbá méně, kde je vyšší, tam je vliv teplotního gradientu daleko výraznější, a to se projevuje právě stupněm ohnutí.
Vzdáleně to připomíná otopové křivky. Na jejich průběh má podíl obvodových konstrukcí v daném vnitřním prostoru rovněž určující vliv.
Každopádně pokud bychom chtěli mít správnou povědomost o spotřebě v každém konkrétním měsíci, nutně by to znamenalo mít sadu přesných bilančních polohových koeficientů od září až do května. Jinak budou spotřebitelům předkládána nevěrohodná data, způsobující víc škody než užitku.
Co k tomu dodat?
Nápad na měsíční vyúčtování tepla se musel zrodit v hlavách lidí, kteří vůbec netuší, jak v praxi probíhá cenotvorba tepelné energie, jaké jsou legislativní požadavky na proces rozúčtování nákladů na vytápění a co obnášejí korekce zohledňující různou energetickou náročnost místností a bytů v domě. Jediné, co jim nemohlo uniknout, je vysoká pravděpodobnost nárůstu ceny rozúčtování.
Takže už tušíte, odkud vítr vane?
Osobně to celé považuji za naprostou tragédii. Nechápu, proč ke zpracování odborné stránky věci nejsou přizváni odborníci. Proč se ničím neprověřené záměry nejprve netestují na modelech. Funkční řešení použít, nefunkční dávat k ledu s komentářem, v čem je jejich problém. Pro případ, že by je chtěli v budoucnu oprášit nějací noví průkopníci slepých uliček.
Tak by snad měl vypadat odpovědný přístup k řešení problému. Anebo to vidíte jinak? Rád se poučím, jen prosím žádný selský rozum, pouze relevantní argumenty.