Mají být stanovena závazná pravidla pro rozdělování nákladů na chlazení bytových a komerčních objektů, anebo se bez nich v našem klimatickém pásmu obejdeme? Toto dilema vyvolává jeden z mnoha požadavků vyjmenovaných ve směrnici (EU) 2018/2002, prostřednictvím které se úředníci Evropské unie snaží o přeměnu starého kontinentu v ráj na Zemi (ironie).
Nemůže být pochyb o tom, že téma rozdělování nákladů na chlazení bude rezonovat s různou intenzitou v závislosti na zeměpisné poloze té které členské země. Zatímco pro obyvatele jižních států Evropy je chlazení objektů běžným standardem, seveřany problém přehřívání vnitřních prostor nijak zvlášť netrápí. A my jsme někde na půli cesty…
Tím jak průměrné roční teploty meziročně pozvolna stoupají, narůstá i počet tropických dnů, během nichž se města mění ve výheň dokonale prověřující odolnost našich příbytků. Proti prostupu tepla bývají objekty již celkem slušně chráněny, Achillovou patou jsou ale okna. Kdo jimi jednou pustí vedro dovnitř, už se ho nezbaví. Leda chlazením.
S chlazením obytných prostor se tedy čím dál častěji setkáváme i v Česku. Někde se jím řeší vyšší užitný standard, jinde pouze důsledek nemožnosti ubránit se nadměrné solární zátěži kvůli absenci venkovních stínících prvků. Obyvatelé panelákových bytů s okny orientovanými na jih a západ by mohli vyprávět.
Rozdíl mezi vytápěním a chlazením
Má-li se teplota v obytném prostoru o pár stupínků snížit, je třeba odebrat zde přítomnému vzduchu určitou porci energie. Za tímto účelem se do objektů instalují klimatizační zařízení, jejichž provoz je energeticky poměrně náročný. Každý z bytů přitom spotřebuje na chlazení jiné množství energie, což ústí v problémy při rozdělování nákladů na chlazení.
Nejde totiž pouze o to, že požadavky na komfortní vnitřní teplotu se budou u obyvatel jednoho domu lišit, ona se bude významně lišit i solární zátěž jednotlivých bytů. Takže v podstatě stejný problém jako u vytápění, jenom naruby. Teplo nechybí, teplo přebývá…
Přátelé rychlých řešení jistě již vědí. Stačí instalovat ke klimatizačním jednotkám elektroměry a každému naúčtovat to, co skutečně spotřeboval. Proč v tom hledat nějaké háčky, že?
No protože takto nezjistíme nic víc, než kolik energie se v tom kterém místě odebralo. Výsledek nebude říkat vůbec nic o tom, jak se to projevilo na kvalitě vnitřního prostředí, tedy na výsledné teplotě vzduchu. Je to naprosto identické jako v případě vytápění. U něj rovněž měřením nezjistíme, kolik tepla se kde spotřebovalo, ale jen kolik se kam dodalo.
Proto se musí k rozdělování nákladů na chlazení přistupovat stejně obezřetně jako k rozdělování nákladů na vytápění.
Jak změřit účinek chlazení?
Úvodem je třeba podotknout, že se bavíme o systémech centrálního chlazení, tedy o takových sestavách, kde jsou na jednu venkovní jednotku připojeny až desítky vnitřních jednotek, u nichž lze průběžně sledovat provozní výkon.
Pakliže bude v bytě instalována jedna vnitřní klimatizační jednotka, bude informace o jejím výkonu srovnatelná s informací z bytového kalorimetru o dodávce tepla na vytápění. Bude-li jednotek v bytě více, pak se nabízí srovnání s indikátory topných nákladů osazených na otopných tělesech.
V obou případech ovšem dostáváme pouze část údajů potřebných pro zjištění skutečného množství z bytu odebraného tepla. Neznámou zůstává vliv sousedních prostor. Snadno se totiž může stát, že chlazením svého bytu budete odebírat teplo i sousedům a mozek systému to nepozná. V zimě byste byli tepelnými parazity, v létě se však ocitáte na opačné straně barikády.
Chceme-li znát skutečnou spotřebu energie za účelem rozdělování nákladů na chlazení, musíme identifikovat rovněž objemy prostupů tepla mezi sousedícími byty. Takže obdobně jako u vytápění, i zde jsme odkázáni na bilanční určování spotřeby tepla. Anebo chladu, chcete-li. Jedině tak lze rozdělování nákladů na chlazení provést objektivně.
Korekce na polohu – polohové koeficienty
Každý, kdo se trochu orientuje v pravidlech rozúčtování nákladů na vytápění, dobře ví, že náměry měřidel je nutné korigovat polohovými koeficienty, aby byla zohledněna rozdílná energetická náročnost jednotlivých vytápěných prostor podle jejich polohy v rámci objektu. V případě chlazení tomu není jinak.
Obecně totiž platí, že prostory v chráněných polohách musí být na provoz energeticky méně náročné než prostory v exponovaných polohách. Pouze definice chráněných a exponovaných poloh je oproti otopnému období odlišná. Zatímco u vytápění hrají solární tepelné zisky pozitivní roli, zde představují zátěž, které se chceme zbavit.
Tepelné toky na plášti budovy se v zimě a v létě liší svoji orientací. Logicky tedy musíme pro účely chlazení posuzovat tu část kalendářního roku, během které existuje legitimní požadavek na chlazení vnitřních prostor. Délka letního úseku nebude bezesporu shodná pro všechny lokality, ale to samé platí i pro otopné období.
Každopádně v objektech s centrálním chlazením se vedle polohových koeficientů „zimních“ budou vyskytovat i polohové koeficienty „letní“. Používat jednu sadu na obě roční období by byla obrovská chyba!
Řešit rozdělování nákladů na chlazení či neřešit?
Na první dobrou to v našem klimatickém pásmu nedává úplně smysl. Tedy alespoň ne z důvodu, který přivedl úředníky EU k myšlence tuto agendu zavést, a tím je snaha omezit spotřebu energie na chlazení. Tak tohle skutečně není náš problém a bezpochyby ještě řádku let nebude.
Je tu ovšem ještě jeden aspekt. Spravedlnost v rozdělování nákladů na chlazení. Bez ohledu na to, jestli jsou u nás centrálními klimatizacemi vybaveny pouhé jednotky procent bytových domů, nelze nikomu upřít právo na spravedlivé vyúčtování nákladů na energii, lhostejno, jestli se jedná o vytápění či chlazení.
Z tohoto pohledu by mělo MMR udělat vše pro to, aby byla ustanovena závazná pravidla hry i pro oblast chlazení. Nicméně do úvahy je potřeba brát také schopnosti úředníků MMR. O nich si lze udělat obrázek na základě platných principů rozúčtování tepla na vytápění a ohřev teplé vody. V nich je hned několik zjevných nesmyslů. Odborná i laická veřejnost se ozývá, ale jako by se nechumelilo…
Takže ano, potřebujeme závazná pravidla hry i pro rozdělování nákladů na chlazení, ale ať je vytváří pro změnu někdo, kdo této oblasti alespoň trochu rozumí. Od současných autorů už nic dalšího nebrat…