Solární záření představuje důležitou složku v celkové tepelné bilanci vytápěných objektů. Spolu s dalšími druhy tepelných zisků pokrývá nezanedbatelnou část potřeby tepla a snižuje tak objem nakupované energie. Solární záření je navíc zcela zdarma, a proto je účelné zajistit, aby jeho podíl na vytápění byl co nejvyšší.
Vliv záření se projevuje dvěma různými způsoby. Prvním je prostup slunečních paprsků skrz prosklené plochy do interiéru a ohřívání povrchů, na které záření dopadá. Od energií nabitých ploch se následně ohřívá i vzduch a v interiéru proto posléze stoupá hladina vnitřní teploty.
Druhým případem je dopad paprsků na neprůhledné prvky pláště – fasádu, střechu, apod. Výsledkem je vytvoření kontaktní vrstvy ohřátého vzduchu, která způsobuje změnu teplotního gradientu při prostupu tepla skrz tyto konstrukce. V létě se to projevuje otočením tepelného toku. Teplo potom proudí z venku dovnitř a přehřívá interiér.
Naproti tomu v zimě jde o veskrze pozitivní efekt. Snížení rozdílu teplot mezi vnitřním a vnějším povrchem konstrukce snižuje také množství tepla unikajícího touto konstrukcí ven.
S oběma vlivy se dá do určité míry pracovat a díky tomu účelně nakládat s prostředky na zajištění požadované kvality vnitřního prostředí. Mít pod kontrolou náklady na vytápění a chlazení vnitřních prostor. S ohledem na právě probíhající roční období se snažíme buďto maximalizovat efekt solárního záření, anebo ho naopak co nejvíce potlačit.
Zatímco část opatření lze uskutečnit výhradně ve fázi projektování a během výstavby, jiné jsou naopak realizovatelné až během provozu. Podle toho k nim musíme přistupovat při zohledňování jejich dopadu na spotřebu tepla. Při rozúčtování tepla je třeba rozlišit, co je ještě v možnostech uživatelů ovlivnit, a co je naopak pevně dané.
Vlivy uživatelem neovlivnitelné
Sem patří vše, co je důsledkem širších souvislostí. Orientace fasád vůči světovým stranám a jejich členitost, velikost a kvalita zasklení, okolní zástavba, terén a vegetace. Souhrn dopadů způsobených těmito položkami představuje pro každou místnost v domě určitý nezasloužený bonus.
Nezasloužený proto, že například jižní orientaci je nutné chápat jako důsledek prostorového uspořádání domu. Nikoliv jako něco, o co se mohl majitel příslušné místnosti nějak sám přičinit.
Souhrn těchto vlivů se podepisuje na energetické náročnosti každé z místností. Některé pomáhá více, jiné méně, některé vůbec. Protože řada místností vděčí za svoji příznivou polohu místnostem, které jim doslova kryjí záda, a to i za cenu omezeného vlivu solárních zisků, je třeba na tento aspekt brát ohled.
Děje se tak zahrnutím solárních tepelných zisků do tepelné bilance, potažmo do energetické náročnosti jednotlivých prostor. Prostřednictvím polohových koeficientů. Při znalosti místních meteorologických dat dokážeme vyčíslit jak zisky, na kterých se podílí prostup záření prosklenými plochami, tak příspěvky v důsledku rozdílných průměrných teplot obalové vrstvy na povrchu jednotlivých fasád a střechy.
U prosklených ploch přitom vycházíme z maximálních možných hodnot stínících koeficientů. Počítáme tedy s ideálním stavem pro dané zasklení – čistá okna, žádné doplňkové vnější či vnitřní stínění. Proč? Vysvětlím v následující kapitole.
Vlivy uživatelem ovlivnitelné
Sem patří všechna opatření, která se provádějí ad hoc v rámci užívání objektu. Různá kvalita záclon, závěsů, vnitřních žaluzií. Anebo míra zatažení vnějších rolet, pokud je jimi objekt vybaven. A patří sem také úroveň běžné údržby, tedy jak uživatel pečuje o čistotu oken.
Z uvedeného je zřejmé, že v tomto případě jde výsledný objem solárního zisku jednoznačně za uživatelem. Kdo neklade slunečnímu záření žádné překážky, ať už v podobě clonícího zařízení nebo třeba zaprášených skel, ten dostane do tepelné bilance vyšší podíl bezplatné energie. Kdo ale nechá okna celý den zabedněná, bude mít tepelných zisků výrazně méně.
Každý svého štěstí strůjcem.
Aby byl člověk motivován solární záření cíleně využívat, musí se to ale nějak projevit i v konečném vyúčtování spotřeby tepla. Podobně jako míra využití dalších složek tepelných zisků. Tepla z provozu domácích spotřebičů nebo metabolického tepla produkovaného obyvateli domu.
Pokud se nad předchozím textem trochu zamyslíte, jistě vás napadne jeden zcela opomíjený důvod, proč by se měla hodnotit spotřeba každého bytu.
Smysl měření tepla
Ve všech oficiálních materiálech se uvádí, že důvodem zavedení měření tepla jsou jeho úspory. Zamezení plýtvání. To ale dává smysl pouze tehdy, když objekt trpí přetápěním. Ponechme stranou skutečnost, že daleko účinnějším řešením tohoto problému je funkční výkonová regulace a nikoliv jakákoliv forma měření.
Ano, v zájmu efektivního provozu je nutné eliminovat nadměrné přetápění. Ale co když je objekt vytápěn v souladu s projektem? Proč potom vlastně měřit spotřebu tepla?
Úředník nebo energetický auditor vám na to řekne, že každý stupeň dolů představuje další úsporu tepla ve výši 6 %. Nejenže je diskutabilní samotná cifra, nesmyslem je především snižování úrovně uživatelského komfortu pod projektem stanovené parametry.
To je v naprostém rozporu se závaznými právními předpisy. Že na tuto hru přistoupí uživatelé bytů, je smutné ale omluvitelné, co ovšem nesmí zůstat bez povšimnutí, je nízká odborná úroveň úředníků a některých auditorů.
Tvrzení, že měření tepla zvyšuje efektivitu vytápění, je ničím nepodložená chiméra.
Přesto se jeden důvod měření spotřeby i u správně vytápěných bytů najde. Vyčíslení podílu zapojených tepelných zisků. Jak již bylo řečeno, tepelné zisky jsou nedílnou součástí tepelné bilance a jde o energii, kterou nemusí vyrobit teplárna. Z pohledu energetických cílů se tedy jedná o úsporu energie.
A protože někdo produkuje tepelných zisků více a jiný méně, protože jeden umí využívat solárních zisků a druhý na jejich efektivní zapojení zcela rezignoval, stojí za to jejich objem vyhodnocovat. A odměnit ty, kteří touto cestou energii šetří.
Pokud známe přesnou potřebu tepla místnosti a změříme i skutečnou spotřebu, rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami je množství využitých tepelných zisků.
Měřením tepla tedy nepřímo měříme i zužitkované tepelné zisky.
Závěr
V nepřímé kvantifikaci tepelných zisků vidím daleko větší smysl, než v otrockém snižování vnitřní teploty za každou cenu. Mějme teplotu normální, ale docílenou díky energii zdarma. Využívejme v maximální míře solární záření.
Pokud by tento efekt měření přineslo, jsem ochoten vzít indikátory na milost. Ale pouze za předpokladu, že se finální rozúčtování tepla provede na základě relevantních dat, nikoliv podle bůhvíjakých, ničím nepodložených odhadů.