Přínos měření tepla jako yetti – nikdo ho neviděl, ale všichni o něm mluví

Nedávno jsem se v jednom svém článku opět tak trochu obul do smyslu měření tepla v bytech. Po letech „fungování“ stále nepozoruji žádný přínos prokazatelně vedoucí k úsporám energie. Naproti tomu nelze přehlédnout vedlejší efekt zavádění poměrových indikátorů – devastující dopad na energetickou účinnost.

Chimérické vzdušné zámky versus tvrdá nekompromisní data.

Pod článkem se záhy objevil komentář obsahující toto sdělení: „Po nasazení indikátorů teplo kleslo skokově o 40 % a v dalších letech opět klesalo (lidé se začali zajímat o ekonomické chování a notoričtí větrači a kuřáci se naučili chovat ekonomicky a kupovali si sofistikované hlavice).“

Musím uznat, že čtyřicet procent jak mávnutím proutku je opravdu pozoruhodný výsledek. O tom žádná. Logicky při tom ale vytane na mysli klíčová otázka, komu spotřeba klesla. Šlo o celý dům, anebo pouze o pisatelův byt?

Jestli totiž chceme hodnotit úspory v bytovém domě, potažmo přínos povinného měření v místech spotřeby, nutně musíme vyhodnocovat náměry kalorimetru na patě domu. Posuzovat odděleně každou bytovou jednotku by byl bohapustý nesmysl. Byt je pouhým dílkem systému. Nemá vlastní zdroj tepla, nemá dokonce ani kompletní obálku. Sám o sobě by fungovat nemohl!

Něco mi ale říká, že pisatel komentáře to vidí opačně. Pravděpodobně se tedy bude jednat o typický „výkřik do tmy“, kterými diskusní fóra doslova přetékají. I tak stojí za malou analýzu.

 

Co se musí stát, aby se z roku na rok snížila spotřeba tepla na vytápění bytového domu o 40 %?

 

K úsporám v řádu desítek procent vedou tři možné cesty a jejich vzájemné kombinace. Za prvé, seřízení regulace otopné soustavy. Za druhé, snížení tepelných ztrát objektu. Za třetí, významná změna okrajových podmínek.

 

Seřízení regulace otopné soustavy

O tom, že výkonová regulace ústředního vytápění je alfou a omegou energetických úspor byly již popsány stohy papíru. Řídí objem dodávaného tepla podle aktuálního počasí a dále ho redukuje podle v daný okamžik působících tepelných zisků.

Jednoduché, ale pro ty co určují pravidla asi až příliš. Jak si jinak vysvětlit jejich sisyfovskou snahu objevovat stále dokola při řešení úspor tepla v ústředním vytápění Ameriku?

Všechna dosavadní „vylepšení“ (noční útlumy, individualizace úrovně vnitřního prostředí, manuální řízení výkonu podle náměrů indikátorů) zcela minula cíl. Ba co víc. Jsou příčinou degradace nezpochybnitelného přínosu výkonové regulace. Takže je co napravovat.

Potenciál energetických úspor, který se zde skrývá, se u původní zástavby pohybuje kolem 30 %, u zateplených objektů dokonce výrazně přesahuje 50 %.

 

Snížení tepelných ztrát

Zateplením a výměnou oken lze snížit tepelné ztráty objektů rovněž o desítky procent. Na rozdíl od regulace se zde bavíme o výdajové straně mince. Ta sice primárně neřeší úsporu energie, ale vytváří předpoklad pro radikálnější omezení dodávek tepla. Úspora nastane až se zásahem na příjmové straně.

Efekt snižování tepelných ztrát se tedy dostaví pouze v kombinaci se seřízením výkonové regulace. A pouze tehdy, když jí umožníme v plném rozsahu vykonávat svůj původní účel. Automaticky zapojovat tepelné zisky do tepelné bilance. To bohužel zatím na ministerstvech všeho druhu nepochopili…

 

Významná změna okrajových podmínek

Mimořádná změna okrajových podmínek nastává například tehdy, když po velmi chladné zimě přijde zima teplá. Rozdíl mezi nimi přibližně odpovídá rozdílu mezi denostupni vypočtenými pro obě otopná období. A meziroční diference denostupňů se pohybuje přibližně v rozsahu ±10 %.

Má-li se počasí projevit ve spotřebě, musí opět bezvadně fungovat výkonová regulace. Což se většinově neděje. Paradoxně tak s lepším počasím přichází snížení energetické účinnosti. Vysvětlení je jednoduché. Během teplé a slunečné zimy vstupuje do tepelné bilance daleko větší objem tepelných zisků než v chladném a podmračeném období.

A míra neschopnosti zisky plně využívat, v důsledku vadné regulace, rozhoduje o míře účinnosti.

Proto čím více zisků, tím větší problém.

 

Zpátky k uvedenému komentáři a fantastické úspoře energie

 

Skok ve spotřebě o 40 % dolů si lze tedy vysvětli pouze dvěma způsoby. Objekt byl zateplen a současně byla seřízena výkonová regulace otopné soustavy, anebo byla seřízena výkonová regulace otopné soustav a současně se meziročně zlepšily okrajové podmínky. Žádná další varianta reálně neexistuje.

Řeči o psychologickém efektu měření, o náhlém vymýcení notorických větračů a kuřáků nebo ty o sofistikovaných hlavicích jsem nikdy neviděl podložené ověřitelnými daty!

Spotřeba v roce X, spotřeba v roce Y, lokalita a podlahová plocha. Šest údajů, na základě kterých se snadno vypočítá, o kolik procent se ve skutečnosti obě otopná období liší. A jestli výsledkem nakonec nebude záporné číslo…

Vzhledem k tomu, že dotyčný ve svých příspěvcích nikde nezmínil zateplení domu ani seřízení otopné soustavy, lze usuzovat, že ani k jednomu v jejich domě nedošlo. A žádné dva po sobě jdoucí roky se z pohledu meteorologie zdaleka neliší o 40 %. Proto lze oprávněně pochybovat o tom, že tvrzení „teplo kleslo skokově o 40 %“ se vztahuje na celý dům.

 

Ušetřil tedy oněch 40 % pouze pisatelův byt?

 

To by byl ovšem úplně jiný příběh a bohužel ne nijak výjimečný. Někteří lidé se rádi pasují do role uvědomělých bojovníků za úspory tepla. Zvlášť když k tomu mají v rámci domu vhodné podmínky. Oprávněnost příslušnosti k sortě spořivých dokládají nízkými náměry na indikátorech. O hodně nižšími, než mají jejich sousedé, označovaní za plýtvače.

Pokud jednotlivci klesne meziročně spotřeba o 20, 30 nebo 40 procent, ale spotřeba celého domu se významně nezmění, je to přinejmenším zvláštní. Netvrdím, že je to vyloučené. Napadají mě ale pouze dva scénáře, jak docílit takového propadu.

První je dost nepravděpodobný. Do tepelné bilance bytu vstupuje extrémně velký objem tepelných zisků. Například, kdyby si obyvatel udělal ze svého bytu pěstírnu konopí. Druhý si dovedu představit snáze. Převážně nebo trvale zavřené radiátory…

 

měření tepla

 

Není bez zajímavosti, že uvedená úspora 40 % koreluje s rozpětím ±40 %, které stanovila předchozí, již zrušená vyhláška. Komu indikátory napočítaly hodnoty mimo tento rozsah, tomu se ve vyúčtování objevilo číslo ležící právě na hranicích tohoto pásma. V našem případě na spodní.

To byl také nejviditelnější efekt vyhlášky o rozúčtování nákladů na teplo. Všem tepelným parazitům, kteří se nechávají vytápět svými sousedy, klesla spotřeba o 40 %. Spoustě dalších naopak vyskočila o 40 %. Celkový součet, upravený na základě počtu denostupňů v daném otopném období, se většinou nezměnil, někde i stoupl.

 

Fyzika vs. psychologie

 

Slýcháme to stále dokola. Měření působí na člověka psychologicky. A většinou následuje naprosto stupidní srovnávání spotřeby tepla se spotřebou vody a elektřiny. U obou zmíněných komodit platí, že se měří relevantní veličiny a měření probíhá on-line, takže jakýs takýs přehled mít můžeme.

Pokud si tedy svědomitě povedeme statistiku na základě pravidelných odečtů hodnot z vodoměru či elektroměru. U tepla neplatí ani jedno z toho.

Z teploty radiátoru se přibližně odvozuje spotřeba tepla a výsledky se dozvídáme až po skončení otopné sezóny. Během dlouhých sedmi měsíců maximálně vnímáme narůstající počet dílků. O jejich vztahu k finální spotřebě bytu ale nevíme vůbec nic! Jaký to může mít proboha efekt na úsporné chování?

Během jara přijde vyúčtování a následujících pět měsíců se netopí. A kdo si v září vzpomene na to, co bylo v dubnu?

Psychologie s fyzikou musí v soutěži o energetické úspory za všech okolností prohrávat na celé čáře. Placebo je pomíjivé a lidé nemají šanci se ručními nahodilými zásahy do vytápění výsledkům automatické výkonové regulace ani přiblížit.

Jen si musí někdo dát práci a objektivně to vyhodnotit. A ne původní nerealistické předpoklady vydávat za skutečné výsledky, jak se tomu u nás zhusta děje.

 

 
%d blogerům se to líbí: