K čemu je dobrá metodika rozúčtování nákladů na teplo? Prováděcí předpisy bývají napsány úřednickým jazykem, k jehož pochopení kolikrát nestačí ani nejvyšší vzdělání, ani nadprůměrné IQ. Vyžaduje spíš dlouholetou praxi na nějakém úřadu. Abyste se s tím jejich ptydepe dostatečně sžili.
Pro ostatní, kteří musí s vyhláškami žít, a zaměstnání ve státní správě se jim dosud vyhýbalo (anebo se oni vyhýbají jemu), vytvářejí úředníci pomůcky zvané metodika. Překlad do jazyka srozumitelného normálním lidem. Pravda, ne vždy se záměr dokonale vyvede. Metodika často jakoby původnímu textu z oka vypadla. Záleží holt na schopnostech překladatele.
Rozúčtování nákladů na teplo řeší zákon 67/2013 Sb. a prováděcí vyhláška 269/2015 Sb. K uvedeným předpisům vytvořilo metodiku MMR. Dle mého názoru náleží tento materiál k tomu lepšímu, co kdy z paláce na Staroměstském náměstí vypadlo. Celkem věcný, přehledný, srozumitelný. Jiná věc je, že vysvětluje aplikaci naprosto zpackané vyhlášky…
A o to víc mě zaráží, když vidím, že se touto metodikou snad žádná z rozúčtovacích firem v republice neřídí. Dělají si to po svém a naprosto při tom popírají hlavní princip, kvůli kterému byla zavedena povinnost měření v místech spotřeby. Objektivní rozdělení nákladů na vytápění mezi bytové jednotky.
Metodika rozúčtování à la ARTAV
Spolek „Pro náš dům“ zabývající se poradenstvím pro vlastníky bytových domů uveřejnil na svém youtube kanálu rozsáhlý rozhovor s ředitelem společnosti Techem, Ing. Jiřím Zerzaněm. Třetí část je zaměřena na metodiku rozúčtování nákladů na teplo. Pan Zerzaň je bezpochyby schopným přednášejícím, výklad dané problematiky zvládá skvěle, nicméně pár bodů stojí za komentář.
Ani zmínka o korekci dle polohy
Pokud bylo záměrem vysvětlit posluchačům princip rozúčtování a ukázat v čem spatřují autoři legislativy jeho přínos, tak ve výkladu zcela chybí jeden nesmírně důležitý bod. Korekce náměrů poměrových indikátorů pro zohlednění různé energetické náročnosti jednotlivých míst spotřeby.
Surové náměry totiž nelze považovat za ukazatel uživatelského chování. Ve vyhlášce je to jasně uvedeno, v metodice MMR několikrát zdůrazněno, a co víc, je zde i přesně popsán smysl těchto korekcí.
Zajistit, aby místnosti srovnatelné velikosti vytápěné na srovnatelnou úroveň měly i srovnatelné náklady.
Rozúčtovatelé o potřebě korigovat náměry před jejich použitím ve výpočtu pochopitelně dobře vědí. Potíž je v tom, že si evidentně neuvědomují váhu těchto korekcí ve vlastním rozúčtování a podle toho se k nim chovají.
Když se totiž podíváte na stanovení polohových korekcí metodikou à la ARTAV, zjistíte, že i firmy se značným tržním podílem v oblasti rozúčtování tepla používají od oka odhadnuté empirické koeficienty. Tedy koeficienty, které nemají se zohledněním objektivní energetické náročnosti nic společného.
Empirické koeficienty nenaplňují očekávání do nich vložená, jsou jednoznačně v rozporu s platnou legislativou, a tím pádem jsou vadná i rozúčtování, která s nimi pracují!
Pak se ovšem nelze divit, že výsledek snahy zajistit rovné podmínky odpovídá stavu na obrázku se skleničkami vína. Někteří na něm jistě zdání roviny najdou. Názor těch, kterým bylo takto „spravedlivě“ rozlito, bude ovšem bezpochyby jiný…
Započitatelná plocha
Informace o výpočtu takzvané započitatelné plochy v plné nahotě ukazuje bezradnost tvůrců vyhlášky. Na jednu stranu se netají ambicí zajistit spravedlivé dělení nákladů, na druhou do svých plánů vnesou nesystémový prvek, který tento záměr popírá.
U místnosti bez otopného tělesa se jeho půdorysná plocha redukuje…
A to jako proč? Nejsou snad tyto části bytu, vstupní hala, koupelna, toaleta, chodba či komora vytápěny na stejné parametry jako obytné místnosti? Stačí nahlédnout do projektové dokumentace a zjistíte, že pochopitelně jsou. Radiátor k tomu nepotřebují, teplo si bez problému berou z okolních místností skrze dveřní otvory.
Jsou tedy regulérně vytápěny a neexistuje důvod tvářit se, že tomu tak není. Různě velké byty mají různě velký podíl těchto „redukovaných ploch“, takže někdo na této metodice rozúčtování vydělává a druhý spláče nad výdělkem…
Podíl základní a spotřební složky
V úvodu své přednášky se pan Zerzaň zmínil o variantách podílů základní a spotřební složky. A doporučil možnost půl na půl, s čímž se plně ztotožňuji. Ovšem lišíme se v důvodech, proč jít touto cestou.
Já vidím problém vysokého podílu spotřební složky v tom, že indikátory nejsou schopny určit původ spotřebovávaného tepla. Umožňují tak obyvatelům teplo krát skrze stěny a stropy svým sousedům, aniž by se to projevilo v rozúčtování.
To jistě nebylo cílem měření. Když ale nedomyslíte všechny důsledky svých naoko ušlechtilých nápadů, těžko můžete čekat lepší výsledek, že…
Proto o co nižší podíl spotřební složky, o to menší chybovost výpočtu.
Řediteli Techem se pro změnu nezdá vysoké množství mimolimitních případů. Chápu, vyšší počet iteračních kroků jasně signalizuje, že provoz domu není zdaleka ideální. Nicméně příčinou tohoto stavu není primárně špatný podíl složek, ale špatně vypočítané (v jejich případě odhadnuté) korekce dle polohy. Polohové koeficienty.
Jestliže máte zcela nesmyslné hodnoty na vstupu, vyjdou vám nesmyslné i výsledky. Změna podílu složek tento problém neřeší, nespravedlnost bude jen o fous menší…
Není nad to vyzkoušet si nejprve všechny možnosti
Nejlépe na papíře, nechcete-li jít ve stopách legendárního průkopníka slepých uliček. A pokud již nějaké polohové koeficienty využíváte, což je vysoce pravděpodobné, i tak není nad to dodatečně si ověřit, jak na tom reálně jste. Nejspíš se nebudete stačit divit…
Rozúčtovatelé používají většinově empirické polohové koeficienty. Poznáte je snadno. Ve vyúčtování figuruje omezený počet různých cifer (kolem pěti). Valná část z nich má hodnotu 1,00 a ty ostatní jsou pouze menší a většinou zaokrouhlené na desetiny nebo pět setin (např. 0,80 či 0,75).
Alternativu představují bilanční koeficienty a koeficienty podle tepelných ztrát. Jejich zdrojem je fyzikální výpočet. Nejsou zdaleka tak „kulaté“ a u bilančních nikdy nenarazíte na dva stejné.
Zásadní podmínka spravedlivého rozúčtování
K posouzení správné výše polohových koeficientů stačí znát jejich hodnoty a dále tepelné bilance jednotlivých místností. Ty je potřeba přesně vypočítat. Srovnání se provádí na čistě hypotetickém případu. Vnitřní teploty dle projektu a nulové vnitřní tepelné zisky, tedy bez individuálních uživatelských zásahů obyvatel.
Má-li přitom platit, že stejně velké místnosti vytápěné na stejnou teplotu musí mít i stejnou spotřebu tepla, což je jen jinými slovy vyjádřený legislativní požadavek, potom musí být korigované měrné potřeby tepla (podíl měrné potřeby a příslušného polohového koeficientu) ve všech vytápěných místnostech v domě SHODNÉ!
Nabízím srovnání provedené na panelovém domě systému G55, který se nachází v Praze Strašnicích. Objekt je pětipodlažní podsklepený a má celkem 55 bytů velikosti 2+1 a 3+1. Oproti původnímu stavu je kompletně zateplen a má vyměněná okna. Každému bytu odpovídá v následujících grafech vždy jedna čára.
Bilanční polohové koeficienty
Odchylka od průměrné měrné potřeby je zároveň hodnotou bilančního polohového koeficientu. Jejich hodnoty neleží pouze na škále od jedné dolů, ale i nahoru. Průměrné hodnotě totiž odpovídá právě jednička.
Podíly měrných potřeb a bilančních polohových koeficientů jsou u všech bytů skutečně shodné.
Připomínám, řeč je o potřebách, nikoliv spotřebách! Reálné korigované spotřeby se pochopitelně budou lišit, neboť do hry vstoupí ještě individuální uživatelské chování a způsob využívání jednotlivých bytů. Zohlednění uživatelského chování ale není předmětem stanovení hodnot korekce dle polohy!
Empirické polohové koeficienty
Empirické koeficienty nevznikají výpočtem ale odhadem, což je s ohledem na finanční objem, který se při rozúčtování řeší, šokující! A rozptyl hodnot podílů jednotlivých měrných potřeb a příslušných koeficientů (korigovaná měrná potřeba tepla) ukazuje skutečnou hloubku problému.
Spravedlnost rovná se rovnost. Vidíte ji snad na pravém grafu? Já tedy ne. Pokud se chcete dozvědět, kdo a kolik nezaslouženě získává, a kdo a kolik na celé této taškařici tratí, stačí porovnat výstupy s předchozí variantou.
Ztrátové polohové koeficienty
Neboli polohové koeficienty podle tepelných ztrát. Při jejich výpočtu hodně záleží na použitém softwaru a zvolených okrajových podmínkách. Nicméně vzhledem k tomu, že energetická náročnost není pouze o tepelných ztrátách, ale i o vnějších tepelných ziscích, jde jen o trochu lepší variantu empirických koeficientů. Pravý graf hovoří jasně.
Rovné podmínky pro všechny nebo nakloněná rovina?
Aby bylo možné objektivně posuzovat uživatelské chování obyvatel, jak hodně šetří či nešetří, musí se nejprve správně zkalibrovat výchozí srovnávací hladina.
Touto hladinou není nic jiného, než již zmíněná korigovaná měrná potřeba, v níž je zohledněna poloha v rámci domu. Kalibruje se pomocí polohových koeficientů, které mají odrážet všechny vlivy nezávislé na vůli uživatele.
Vzhledem k tomu, že tyto vlivy utvářejí celkovou tepelnou bilanci, je logické, že při použití bilančních polohových koeficientů, jež jsou z dané bilance odvozeny, musí být kalibrace provedená tímto postupem přesná. U ostatních dvou metod naopak nevyhnutelně dochází k chybám.
K jak velkým? Na následujících grafech jsou byty v domě seřazeny podle výše chyby, kterou špatně určený polohový koeficient způsobil.
Plusové hodnoty značí, že příslušnému bytu bude pokaždé naúčtováno více, než by se správně mělo. Minusové naopak prozrazují neoprávněné zvýhodnění. U empirických koeficientů je chybovost výrazně vyšší než u ztrátových. Graf pro bilanční koeficienty z pochopitelných důvodů chybí.
Chybovost bilančních polohových koeficientů je pro všechny byty nulová!
Chybná metodika stanovení polohových koeficientů vždy zhruba polovinu obyvatel poškozuje. V případě empirie je dokonce v 16 případech z celkových 55 chyba větší než 20 %. Je proto nad Slunce jasnější, že o rovných podmínkách pro všechny zde nemůže být řeč ani omylem.
Očekáváte spravedlnost, ale realitou je nakloněná rovina. Často brutálně nakloněná rovina…
Dovětek
V úvodu svého článku jsem pochválil zpracovatele metodiky k vyhlášce 269/2015 Sb. Přesto bych jednu výhradu měl. Nechat doširoka otevřené pole možností, jak se vypořádat s vlivem polohy, anebo vše alibisticky hodit na výrobce indikátorů či rozúčtovatele, to není moc rozumné.
Autore, pokud se někdy dostaneš k tomuto textu, věz, stačí do metodiky doplnit požadavek, že vliv různé energetické náročnosti je nutné vyčíslit přesně. Za pomoci bilančních polohových koeficientů. Potom už metodika rozúčtování nákladů na teplo nebude mít chybu.
O vyhlášce samotné to bohužel říct nelze…