Rizika odpojení bytu od ústředního vytápění

Když jsem na téma odpojení bytu od centrální otopné soustavy narazil před lety poprvé, považoval jsem text za akademickou úvahu ve stylu coby kdyby. Ani omylem by mě tehdy nenapadlo, že by autor mohl něco podobného myslet vážně, nebo to dokonce čtenářům doporučovat.

V následujících letech jsem se v oblasti vytápění bytových domů setkával s různými perlami a často jsem si mimoděk na odpojení bytu vzpomněl. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. To je realita, která v žádném případě neomlouvá, ale leccos vysvětluje.

Postupně se tak začaly objevovat zmínky o „úspěšně“ odpojených bytech. To, co se před lety dalo nazvat opatrným sondováním neznámého terénu, nabylo podoby regulérního průzkumu bojem.

 

Co vede lidi k odpojení bytu ze soustavy

 

Je mi jasné, že mezi obyvateli bytových domů se najde spousta těch, které tato myšlenka někdy napadla. Předpokládám, že zejména na jaře, když dostávají vyúčtování tepla. Bavíme se zejména o lidech, kteří obývají byty v chráněných polohách domu, z vícero stran obklopených jinými vytápěnými prostory.

Ti si dají na misky vah teploty svých radiátorů, povětšinou vypnutých, s množstvím ve vyúčtování přisouzeného tepla. A zjistí určitý nesoulad… Prvotní spravedlivé rozhořčení vystřídá několikadenní surfování diskusními fóry, kde o inspiraci nebývá nikdy nouze. Zde bezpochyby neleznou i zmínku o možnosti odpojení bytu od soustavy ústředního vytápění.

V tomto případě naštěstí neplatí, že od nápadu je už jenom krůček k realizaci. Většina vlastníků bytových domů je bohudík natolik soudná, že myšlenky na podobné experimenty vyženou z hlav rebelantů už ve stádiu úvah. Takže k odpojení bytu nakonec nedojde. Jak jsem ale už zmínil, jsou známy i případy s opačným výsledkem.

Co to znamená pro fungování domu?

 

Problém pro otopnou soustavu ústředního vytápění

 

Ústřední vytápění bytového domu bylo navrženo tak, aby zajistilo ve všech vytápěných místnostech projektem stanovené parametry vnitřního prostředí. Neexistuje proto, aby se část domu dodatečně vyjmula a všichni se tvářili, že nemá se zbytkem domu nic společného!

Znamenalo by to v první řadě nový výpočet otopné soustavy. Výpočet, ve kterém by se musely změnit veškeré tepelné toky mezi odpojeným bytem a okolními jednotkami. Tato změna by ale klidně mohla ukázat, že v některých místnostech sousedících s odpojeným bytem jsou náhle nedostatečné výkony radiátorů. Takže jejich výměna za větší.

Nově vypočtená soustava automaticky znamená nové nastavení všech regulačních prvků. To opět může vést k tomu, že parametry některých nebudou vyhovovat upravenému návrhu. Takže znovu částečná výměna a oprava nastavení zbylých.

A nakonec tady máme stoupačky procházející skrz odpojený byt. Aby nebylo pochyb, že se nepodílejí na dotápění předmětného bytu, musely by se dokonale zaizolovat.

Předpokládám, že každý kdo se pohybuje v topenářském prostředí, musí tušit, že se nebavíme o tisícikorunách, ani o nízkých desetitisících. Všechna zmíněná opatření budou sakra drahá…

 

Problém s vyúčtováním tepla na vytápění

 

Rozúčtování tepla má dvě složky, základní a spotřební. V první se promítají výměry jednotlivých bytů, druhá má ambici zohlednit uživatelské chování nájemníků. Za tímto účelem byla všechna otopná tělesa osazena poměrovými indikátory, s cílem získat podklady k posouzení tohoto chování. Jestli dotyčný topí málo, hodně nebo akorát.

A teď tady najednou máme jednoho, který z pohledu dodavatele tepla netopí vůbec. Bude vám sice tvrdit, že díky svému úspornému a nenáročnému způsobu života topit nepotřebuje, ale je to zjevný nesmysl. Topit nepotřebuje z úplně jiného důvodu.

Jeho byt má minimální tepelné ztráty a dostatečně vysoké tepelné zisky, přičemž původcem nezanedbatelné části zisků je sluneční záření. A právě tato složka tepelné bilance plus tepelné ztráty jsou tím, co se nazývá důsledkem vlivu polohy. Je to něco, o co se majitel příslušného bytu absolutně nezasloužil a nemá to nic společného s jeho uživatelským chováním.

 

odpojení bytu od ústředního vytápění

 

A jak se s tím vypořádat ve vyúčtování? To vám nikdo neprozradí, protože spravedlivé řešení to zkrátka nemá. Není jím ani možnost tvářit se, že v bytě radiátory jsou a mají nulové náměry. To je jen další varianta rčení o vlku a o koze. Takže ačkoliv oficiální pravidla rozúčtování jsou jedna velká slátanina, je to nic ve srovnání s tím, co vám způsobí jeden odpojený byt…

 

Problém toho, co se odpojil

 

Zatím by to mohlo působit dojmem, že pokud „ten, co se odpojil“ nebude mít dostatečně silné protihráče, kteří by na něj dokázali přenést všechny způsobené problémy, bude ve finále vítězem. Je tady ale ještě jedna docela reálná možnost, která může výsledek změnit.

Úplně stačí, aby se soused, který mu doposud svým bytem zajišťoval onu chráněnou polohu, odstěhoval a byt zůstal prázdný a nevytápěný. To je běžná realita, sice v rozporu s legislativou, ale nikterak neobvyklá. V ten okamžik se zcela změní i tepelná bilance odpojeného bytu.

Ztráty stoupnou, a možná dokonce dramaticky stoupnou. Záleží na tom, jak se zvětší podíl stěn sousedících s nevytápěným prostředím. Najednou nebudou tepelné zisky pro pokrytí ztrát stačit. Bez otopné soustavy tedy nezbude, než teplo vyrábět jiným způsobem. Tím nejpravděpodobnějším se jeví přímotopy. O jejich současné ekonomické výhodnosti už toho bylo napsáno hodně, tedy škoda slov.

Vězte, i chuť vítězství může za určitých okolností pěkně zhořknout…

 

Odpojení bytu od ústředního vytápění ano či ne?

 

To není otázka pro nájemníky, ale pro vlastníky bytových domů. Ti se budou nakonec potýkat s důsledky všech popsaných a možná i dalších, zde neuvedených problémů.

Povolit jednomu odpojení bytu a nezajistit přitom úpravu soustavy ústředního vytápění na nové podmínky znamená poškodit všechny ostatních v domě. A jednou provždy zlomit hůl nad možností mít rozúčtování nákladů na vytápění spravedlivé. S „rodinným domkem“ vpasovaným do bytovky to prostě nejde!

Žádný rozumný člověk s elementárním pudem sebezáchovy by proto s volbou odpovědi neměl ani na okamžik zaváhat.

 

 
%d blogerům se to líbí: