Vyhláška č. 376/2021 Sb. – změna vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody

Když se novela dosavadní vyhlášky o rozúčtování nákladů na vytápění a ohřev teplé vody objevila 18. října ve Sbírce zákonů, napadlo mě, že na MMR si s kauzalitou hlavu moc nelámou. Nepřijde mi úplně standardní, aby prováděcí předpis k zákonu spatřil světlo světa dřív než vlastní zákon, u něhož navíc chybí jistota, že vyjde v navržené podobě. A to je přesně tento případ.

Komentář k aktuálnímu návrhu novely vyhlášky 269/2015 Sb.

Zákon č. 67/2013 Sb. nebyl zatím ani projednán ve výborech Sněmovny, takže během legislativního procesu pravděpodobně ještě dozná změn. Osobně bych ho MMR vrátil k přepracování, neboť v předložené podobě se jedná o neuvěřitelný paskvil, který absolutně nereflektuje požadavky řešit známé problémy. Naopak zakládá na vznik nových.

Otázkou tedy je, jakou životaschopnost bude mít vyhláška č. 376/2021 Sb., upravující pravidla rozúčtování nákladů na vytápění a přípravu teplé vody.

Co se ve vyhlášce o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody mění?

1. V § 1 se slovo „stanoví“ nahrazuje slovy „zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje“

Zjevný alibismus. Veřejnost má nabýt dojmu, že jde o befel ze strany EU, kterému se nešlo bránit. Není tomu tak. Zapracovává se směrnice EU, jež z podstaty věci ponechává členským státům EU svobodu volby, jak dosáhnout výsledku, který se po nich vyžaduje. Úředníci MMR ji ale pohříchu nevyužili…

2. Do § 2 se doplňují písmena i) a j), která vysvětlují kdo je „referenčním příjemcem služeb“ a co si vykládat pod pojmem „srovnání s referenčním příjemcem služeb“.

Kostrbatým způsobem se zde říká, že měrné náklady jednotlivých bytů v domě se budou porovnávat s průměrným měrným nákladem celého domu. Důvodem je snaha dát uživatelům možnost udělat si obrázek, jestli platí za vytápění a teplou vodu málo, průměrně anebo hodně.

Takže má-li dům 1.000 m² započitatelné podlahové plochy a roční náklady na vytápění ve výši 300.000 Kč, je vytápěn za 300 Kč/m² (300.000÷1.000). Pakliže byt v tomto domě má 100 m² započitatelné podlahové plochy a za teplo na vytápění jeho majitel zaplatil 15.000 Kč, rovná se jeho náklad 150 Kč/m² (15.000÷100). Z porovnání obou hodnot vyplývá, že náklady příslušného bytu jsou 50 % průměru celého domu (150÷300).

3. Do § 3 je doplněno: „Rozdělení nákladů na základní a spotřební složku se v zúčtovací jednotce provede pro dané zúčtovací období pouze jednou. U všech příjemců služeb je vždy v základní složce rozúčtována na 1 m² započitatelné podlahové plochy stejná částka.“

První věta je jasná, během jednoho zúčtovacího období nelze měnit podíly obou složek. Druhá věta je pro mě hádankou. Tuším sice, co nám chtěli autoři myšlenky říct, ale formulaci lze tlumočit několika způsoby, což jistě nebylo záměrem. Počkám si na oficiální návod k použití…

4. V § 3, odstavec 2 se nově objevuje věta: „Přitom se použijí korekce a výpočtové metody zohledňující i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou.“

Důvod mi není úplně jasný. Použití korekcí a výpočtových metod vyžaduje jak současný zákon 67/2013 Sb., tak jeho připravená novelizovaná verze. Pokud se tímto apeluje na objektivnější výstupy rozúčtování nákladů na vytápění, bylo by účinnější blíže vymezit pojem „výpočtové metody“, aby pod něj nebylo možné zahrnout zavádějící pseudoempirii. Takto přibyla pouze jedna redundantní věta.

5. Do § 3 odstavec 5, který se původně zabýval pouze neumožněním instalace měřidel tepla na vytápění, přibylo nové pravidlo při „neumožnění odečtu nebo neoprávněném ovlivnění měřidla“.

To je vcelku pochopitelná změna reagující na problémy z praxe. Proč sem musela být doplněna značně neurčitá podmínka opakovaného prokazatelného upozornění, mi opět není zcela jasné. Jediným jejím efektem bude zbytečné ztížení práce rozúčtovatelům, které se jistě promítne do ceny služby.

6. Do § 4 odstavec 4, který se původně zabýval pouze neumožněním instalace vodoměrů, přibylo nové pravidlo při „neumožnění odečtu nebo neoprávněném ovlivnění vodoměru“.

Tedy stejná úprava jako v předchozím případě, týkající se pro změnu rozúčtování nákladů na teplou vodu.

7. § 5 odst. 1 se týká systémů etážového vytápění, kdy má byt vlastní zdroj tepla, u kterého nelze určit, jaká část vyrobeného tepla byla spotřebována na vytápění a jaká na ohřev teplé vody. Nově se vychází z množství tepla spotřebovaného mimo otopné období. Neznáme-li ho, použije se fixní poměr 60 : 40.

Jestliže měl byt spotřebu 15 GJ za celý kalendářní rok a během pěti měsíců mimo otopné období byla jeho spotřeba 2,5 GJ, vypočítá se průměrná měsíční spotřeba tepla na ohřev teplé vody z letního náměru, což činí 0,5 GJ za měsíc (2,5÷5). Roční spotřeba na ohřev teplé vody pak vychází 6 GJ (0,5×12). Zbylých 9 GJ za rok je spotřeba tepla na vytápění (15-6).

Uvedená konstrukce není úplně spravedlivá, neboť spotřeba teplé vody se během roku mění, ale nepřesnost výpočtu nebude nijak dramatická a ve srovnání s chybovostí úpravy náměrů, popsané v § 3, odst. 2, ji lze považovat za marginální. Náhradní varianta s poměrem 60:40 je totální nesmysl! Takový poměr se v praxi prakticky nevyskytuje…

8. Doplněním § 5 odst. 5, písm. b) se upravuje otázka rozdělení nákladů při změně příjemce služby v průběhu zúčtovacího období, nejsou-li známy odečty naměřených hodnot měřidla.

Dosavadní výpočet založený na počtech dnů otopného období před a po změně uživatele byl s ohledem na obtížnou dosažitelnost této informace dost náročný. Alternativní údaje o počtech otopných dnů v jednotlivých měsících, uvedené v příloze č. 3, jsou pro účel rozúčtování nákladů na vytápění dostačující.

Dojde-li ke změně uživatele bytu k poslednímu březnu, bude základní složka rozdělena mezi předchozího a nového uživatele v poměru  49:51, a to na základě součtu podílů spotřeby pro první tři měsíce v roce (19+16+14) a zbylých devět měsíců (9+2+0+0+0+1+8+14+17).

9. Doplněním § 5 odst. 6, písm. a) se upravuje otázka rozdělení nákladů při změně příjemce služby v průběhu zúčtovacího období, jsou-li provedeny odečty měřidla.

Identická úprava jako v předchozím případě.

10. Do § 6 bylo doplněno 9 (!) nových požadavků, které je poskytovatel služeb povinen ve vyúčtování uvádět.

Informace o skladbě zdrojů energie a o ročních emisích skleníkových plynů (písm. h), informace o energetické náročnosti a o podílu energie z obnovitelných zdrojů (písm. i) a popis jednotlivých daní, poplatků a jiných peněžitých plnění, vztahujících se k dodané tepelné energie (písm. j) jsou z pohledu příjemce služby naprosto nadbytečné a nevidím jediný důvod, proč by měly být součástí rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody.

Meziroční srovnání náměrů za aktuální zúčtovací období a za stejné období předchozího roku upravené s ohledem na klimatické podmínky v těchto obdobích (písm. k) si klade za cíl poskytnout příjemcům služby informaci o vývoji jejich spotřebitelského chování. Informace to bude značně zavádějící, protože zohledněny mají být pouze venkovní teploty. Objem vnějších a vnitřních tepelných zisků obsahovat nebude, přičemž tyto položky mají na finální spotřebu tepla značný vliv.

Kontakt na energetické konzultační a informační středisko (písm. l), informace o těchto střediscích (písm. m), odkazy na weby s informacemi o zvyšování energetické účinnosti (písm. n) a informace o mediačních službách a mechanismech alternativního řešení sporů (písm. o) jsou opět z pohledu příjemce služby naprosto nadbytečné a nevidím jediný důvod, proč by měly být součástí rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody.

Srovnání s referenčním příjemcem služeb (písm. p) jako jediné dává jednoznačně smysl, ale je to informace, kterou si mohou příjemci služeb již dnes z rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody dovodit. Ale budiž, takhle to budou mít jednodušší.

Již v dosavadní podobě bylo rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody značně nepřehledné a navýšením počtu povinných položek se stav ještě zhorší. Je všeobecně známo, že není prakticky v silách poskytovatelů služby vyhotovit výstup tak, aby neobsahoval nějaký drobný nedostatek. Což je ovšem důvodem k odmítnutí vyúčtování.

A někteří lidé toho již využívají. Neplatí náklady na teplo a argumentují chybným vyúčtováním. Když už i soud konstatuje, že rozúčtování musí být přehledné, aby mohlo být považováno za bezchybné, dostávají se poskytovatelé služby (vlastníci objektů) do bezvýchodné situace.

11. Oprava znění § 6, písm. k), tedy oprava povinnosti, uvedené v předchozím bodě.

Tohle je opravdu bonbónek. Zrušit v jednom předpise znění části článku vydaného tím samým předpisem… Chce to trochu pátrání, než zjistíte důvod.  Je jím Čl. III – Účinnost, který říká: „Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení, s výjimkou čl. I bodů 11 a 14, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2023.“

Takže § 6, písm. k) dle bodu 10 platí od 2. listopadu 2021 do konce roku a od 1. ledna 2023 ho nahrazuje § 6, písm. k) dle bodu 11.

12. Oprava chybné specifikace plochy v příloze č. 1 bodu 2 písm. b), kterým se stanovují koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy místností bez otopného tělesa.

Celá příloha č. 1 je jedním velkým omylem. Započitatelná podlahová plocha je pouze jinou formou zohlednění energetické náročnosti řešeného prostoru. Když pro tento účel použijete fyzikálně vypočtené polohové koeficienty, stává se „započitatelná podlahová plocha“ zcela nadbytečnou.

Pro případ, že poskytovatel služby volí pro stanovení polohových koeficientů empirii, nelze započitatelnou podlahovou plochu logicky určovat na základě „započitatelné podlahové plochy“, jak to požadovala předchozí vyhláška. Proto se zde nově uvádí „podlahová plocha místnosti“.

13. Doplňuje se příloha č. 4, která určuje postup pro zohlednění klimatických podmínek při srovnání náměru na instalovaných měřidlech.

Při porovnávání meziroční změny nákladů na vytápění je třeba zohlednit různou klimatickou náročnost posuzovaných otopných období. Děje se tak pomocí tzv. denostupňů, které jsou součinem počtu topných dnů otopného období a rozdílu průměrné vnitřní a venkovní teploty.

V aktuálním roce se z měřidel odečetlo 1.000 dílků, v předchozím roce 1.200 dílků. Řekněme, že počet denostupňů pro aktuální rok činí 3.850 DK a pro předchozí rok 3.500 DK. Aktuální korigovaný náměr pak činí 1.320 dílků (3.850÷3.500×1.200). Chování v aktuálním roce tedy nebylo úspornější (1.000 vs.1.200), ale naopak (1.320 vs.1.200). Teprve náměr korigovaný klimatickými daty dává jasnou představu o vývoji spotřeby.

14. Tento bod vyhlášky je v podstatě totožný s předchozím bodem, platí pro něj tedy to samé, co je uvedeno výše.

15. Doplňuje se příloha č. 5, která dává návod, co v rozúčtování nákladů na vytápění minimálně uvádět dle § 6, písmen, m), n) a o).

Smysl těchto informací pro příjemce služby mi uniká…

Promarněná příležitost

Zmínil jsem to již v článku, ve kterém komentuji mezirezortní připomínkové řízení k novele vyhlášky č. 269/2015 Sb. Proces rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody trpí řadou nedostatků, na které lidé z oboru dlouhodobě upozorňují.

Podnětné připomínky a návrhy řešení se objevily i během zmíněného připomínkového řízení. Úředníci MMR se jimi nezabývali a smetli je pod stůl. Zapracovali pouze požadavky vytýčené evropskou směrnicí. O jejich významu pro uživatele si udělejte obrázek sami.

Z mého pohledu byla nyní příležitost mizerný předpis nepravit. Nestalo se tak.