Jste předsedou domovní samosprávy? Předsedou bytového družstva či sdružení vlastníků bytových jednotek? Potom nesete odpovědnost za správné určování spotřeby tepla, potažmo rozúčtování topných nákladů. Ano, jste to právě VY, a nikoliv odborná firma, kterou jste si na tento úkol najali, kdo zodpovídá za správnou aplikaci zákona č. 67/2013 Sb., jež stanovuje, jakým způsobem má být rozúčtování tepla provedeno.
Suchou řečí faktů se jedná o aplikaci uvedeného zákona a související prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb.
Nejde sice o nikterak obsáhlé předpisy, přesto se v nich mohou uživatelé občas takříkajíc ztrácet. A nedostatečné pochopení smyslu nevyhnutelně vede k nekvalitním výstupům a často fatálním následkům ve formě nespravedlivého respektive obecně nesprávného rozdělování nákladů v rámci spravovaného objektu. Tomu je třeba předcházet.
Cílem tohoto textu, o který mě požádalo SMBD, je upozornit na problém, který nás provází od okamžiku, kdy se podíly nákladů na vytápění začaly počítat jinak, než skrze výměry jednotlivých bytových jednotek. A je až neuvěřitelné, že navzdory značným dopadům do finančních rozpočtů obyvatel, jeho vyřešení věnovaly odpovědné orgány příliš málo energie. Lépe řečeno: prakticky žádnou…
Stručně lze klíčové body určování spotřeby tepla shrnout do následujících odstavců.
Polohové koeficienty
Alfou a omegou spravedlivého rozúčtování tepla NEJSOU náměry poměrových indikátorů, jak by pravděpodobně valná většina oslovených hádala.
Je jimi správné vyčíslení polohových koeficientů! Korekcí na polohu bytu, respektive jednotlivých místností, v rámci objektu. Polohové koeficienty totiž kompenzují nerovné výchozí podmínky jednotlivých prostor způsobené jejich odlišnou energetickou náročností.
Bez této korekce, a podotýkám přesně a správně vypočítané, jsou hodnoty odečtené z indikátorů absolutně k ničemu!
Garsonka obklopená ze čtyř stran jinými byty a pátou sousedící se společnou chodbou, má daleko menší tepelné ztráty než rohový byt 3+1 situovaný nad nevytápěným suterénem. Budou-li okna garsonky navíc orientovaná na jih, zatímco u bytu 3+1 zastíněna okolní zástavbou, rozdíl souhrnných tepelných bilancí se ještě prohloubí. Spotřeby těchto jednotek budou absolutně nesouměřitelné!
Názor, že vše vyřeší cena bytu, postrádá racionalitu. Některé byty by potom musely být zadarmo…
Energetickou náročnost je nezbytné přesně vyčíslit. Tedy zohlednit tepelné ztráty do exteriéru a do společných nevytápěných prostor. A pamatovat při tom také na vnější tepelné zisky a na zisky z neizolovaných rozvodů tepla. Na základě takto získaného rozsáhlého souboru vstupních dat se generují korekce náměrů – bilanční polohové koeficienty.
Jejich efekt by se dal přirovnat k handicapům v golfu. Čím lepší hráč, tím menší handicap. To umožňuje, že spolu mohou hrát vyrovnanou partii profesionál s úplným začátečníkem. Handicap maže výkonnostní rozdíly mezi hráči. Činí jejich souboj férovým. To samé se očekává od polohových koeficientů.
Férové podmínky při určování spotřeby tepla na vytápění!
Výpočet není jednoduchý, a proto si ho mnohý rozúčtovatel usnadňuje tím, že koeficienty nepočítá, ale odhaduje je. Nadutě tomu říkají empirie, zkušenost. Ve skutečnosti jeden velký podvod na zákazníky. Neexistuje přenositelnost koeficientů mezi různými domy! Každý dům je dispozičně a materiálovým provedením jiný, polohové koeficienty rovněž.
Tyto „odborné“ firmy používají prefabrikované hodnoty empirických polohových koeficientů a aplikují je univerzálně na jakýkoliv objekt v republice. Na jejich pohodlnost rok co rok doplácejí obyvatelé domů. A znovu se zamyslete, kdo za to nese ve vztahu k obyvatelům domu odpovědnost? No přece poskytovatel služby – tedy vedení SBD či SVJ…
Vlastní rozúčtování nákladů
Určování spotřeby tepla v jednotlivých částech objektu je klíčovým krokem k dosažení spravedlivého rozúčtování nákladů vynaložených na nákup tepelné energie mezi bytové jednotky podle jejich podílu na celkové spotřebě domu. Platná legislativa umožňuje použití různých postupů, jak se dobrat cíle. Bohužel ale obsahuje také několik „stupňů volnosti“, které mohou výsledek naprosto znehodnotit.
Platí zde okřídlené: když dva dělají totéž, není to vždy totéž…
Dokud byla jediným kritériem pro rozúčtování nákladů podlahová plocha bytu, šlo o jednoduchý početní úkon. Až legislativou požadované zavedení měření v místech spotřeby si vyžádalo složitější algoritmus výpočtu. A tehdy vyšlo najevo, že spravedlivé rozúčtování tepla dle spotřeby bude oříškem.
Problém není primárně ve výpočetním nástroji, ale v děravých vstupních datech. Zjišťované měrné spotřeby jednotlivých bytů jsou natolik odlišné, že i laikovi musí být jasné, že nemohou odpovídat skutečnosti. Byl proto zaveden princip dvou složek: základní a spotřební. První zohledňuje výměru bytu, druhá množství dodaného tepla. Ve výpočtu se objevily korekční koeficienty, pomocí kterých se lepí díry na vstupu.
Přes to přese všechno stále dochází ke zdánlivě nevysvětlitelným rozdílům ve výsledcích.
Potvrzuje se, že teplo se fakticky značnou měrou spotřebovává někde jinde, než kde je do objektu dodáváno. Úředníci to vyřešili další záplatou: nastavením „hranic normality“. Určili, jaká může být minimální a maximální odchylka od průměrné spotřeby v domě. Projev naprostého zoufalství… Pes je totiž zakopán jinde. V nekvalitně určených korekcích dle polohy.
Rozúčtovatelé, místo aby je počítali, si je vymýšlejí. Vkládají tak do algoritmu chybná data, čímž jakékoliv přínosy měření zcela zpochybňují. Místo nekonečného hledání „správných hranic normality“ stačí zapomenout na vadné empirické polohové koeficienty a začít data korigovat správně, pomocí bilančních koeficientů.
Není vůbec důležité, jak často vyúčtování během roku provedete, ale jak bude přesné. Pakliže máte správně zkorigované vstupy, mohou průběžné výsledky dávat majiteli a správci objektu užitečné informace o stavu otopného systému a o všech nestandardních jevech. V jaké kondici ústřední vytápění je. Data se ale musí umět zanalyzovat a odhalit příčiny problémů.
Takovou službu ovšem od rozúčtovatele tepla, který si klíčové podklady rozúčtování vymýšlí od oka, rozhodně neočekávejte.
Řešení existuje a je každému na dosah
Určování spotřeby tepla, resp. správné vyčíslení hodnot polohových koeficientů, je to první, co se nabízí na cestě ke spravedlivému řešení rozúčtování nákladů na teplo. Je to krok, který zároveň ve srovnání s jinými potřebnými zásahy do systému vytápění a rozúčtování tepla představuje minimální investici a přitom největší efekt pro zlepšení stávajícího stavu.
Takříkajíc, hodně muziky za málo peněz.
A jeden nezanedbatelný bonus, pro klidné spaní. Coby osoby zodpovědné za správné rozúčtování tepla, se navíc konečně, a hlavně korektně, vypořádáte s vaší povinností uvést rozúčtování tepla do souladu s platnou legislativou.