Připravovaná novela zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují otázky související s poskytováním služeb v bytových domech, značí, že daný předpis pomalu uzavírá svůj životní cyklus. Důvodem je evropská směrnice č. 2018/2002, která přinesla několik tradičně ambiciózních novinek, a po členském státě se vyžaduje jejich implementace do národní legislativy.
Na návrhu novely zákona č. 67/2013 Sb. od té doby pracuje MMR. Pracovní materiál byl uvolněn do mezirezortního připomínkového řízení vloni kolem Vánoc a už zhruba půl roku je ticho po pěšině. Podle původních předpokladů měl být finální výstup již dávno v Poslanecké sněmovně, ale nestalo se tak. S ohledem na nadcházející volby bůhví kdy na jeho projednání dojde…
Vzhledem k tomu, že novelizovaná verze se bezprostředně dotkne všech obyvatel žijících v bytových domech, stojí za povšimnutí připomínky, které k materiálu zaslali zástupci oslovených organizací. Podívejme se, jak kdo uvažuje. Vybral jsem jen ty podstatné a přidal k nim stručné komentáře. Originální texty jsem místy upravil z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti. Význam zůstal zachován.
Hospodářská komora ČR; Svaz průmyslu a dopravy – Jan Harnych
Požadujeme namísto pojmu „skutečná spotřeba tepla“ zavést pojem „informace o spotřebě tepla“.
Zdůvodnění: Směrnice 2018/2002 jednoznačně rozlišuje „skutečnou spotřebu“ a „odečet indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění“, přičemž tyto kategorie jsou sjednoceny pod pojmem „informace o spotřebě“. Směrnice tak reflektuje skutečnost, že zařízení pro rozdělování nákladů v žádném případě nemohou zobrazovat skutečnou spotřebu tepla.
Je tedy třeba, aby také zákon č. 67/2013 Sb. reflektoval zásadní rozdíl mezi údaji stanoveného měřidla a pouhým poměrovým údajem ze zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Definice je rovněž vnitřně rozporná, když používá spojení „skutečná spotřeba, která je zjištěná“, přičemž skutečnou spotřebu lze podle našeho názoru pouze změřit.
Komentář: Tento požadavek ukazuje na snahu držet se striktně definic jednotlivých pojmů. Bohužel při tom pracovníkům obou institucí uniklo, že teplo do vytápěného prostoru dodané nerovná se teplu v tomto prostoru spotřebovanému. Kalorimetr tedy neměří spotřebované nýbrž dodané teplo, což je podstatný rozdíl.
Ano, v citované směrnici je tento rozpor přehlížen, nicméně v materiálu (EU)2019/1660, což je v podstatě metodický pokyn ke směrnici, se o dopadech nesouladu mezi dodávkou a spotřebou hovoří.
Myšlenka, že skutečnou spotřebu lze pouze změřit, by si zasloužila doplňující informaci, jak si to její autoři představují. Ve skutečnosti totiž platí pravý opak, teplo spotřebované na vytápění nijak změřit nelze, lze ho pouze vypočítat, čili zjistit.
Požadujeme doplnit rozúčtování nákladů na teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory, a dále doplnit rozúčtování nákladů na chlazení.
Zdůvodnění: Směrnice 2018/2002 v článku 9b odst. 3 stanoví povinnost členských států zajistit zavedení pravidel také pro rozdělování nákladů na teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory, a také nákladů na chlazení.
Komentář: Měřit spotřebu tepla ve společných prostorech dává smysl pouze tehdy, když bude rozúčtování nákladů na vytápění jednosložkové, zatímco podle stávajících i nově navrhovaných pravidel je dvousložkové. Náklady na vytápění společných prostor se tak rozpouštějí v základní složce.
Zrušení dvousložkového principu je z mého pohledu vítáno, ale vyžaduje přijetí metody bilančního určování spotřeby tepla v místech konečné spotřeby. Ta jednak počítá s přestupy tepla mezi byty a navíc pro korekce využívá přesných bilančních polohových koeficientů. Na rozdíl od kalorimetrů a indikátorů korigovaných empiricky tudíž nepotřebuje berličku v podobě základní složky pro utlumení dopadů značné chybovosti.
K druhému bodu jen stručně, zavádět v našich podmínkách povinné měření spotřeby energie na chlazení bude jen obtížně obhajitelné z hlediska nákladové efektivity.
Požadujeme doplnit do § 7 nový odst. 4 následujícího znění: „4) Vyúčtování podle odstavce 1 poskytuje poskytovatel služeb bezplatně. Poskytovatel služeb může od příjemců služeb požadovat uhrazení nákladů na odečty měřidel a zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a jejich rozúčtování mezi příjemce služeb v přiměřené výši, pokud je zajišťuje jiná osoba.“
Zdůvodnění: Jedná se o transpozici čl. 11a směrnice 2012/27/EU ve znění směrnice 2018/2002/EU.
Komentář: Představa EU, že rozúčtování nákladů bude probíhat na neziskové bázi a spotřebitelé budou získávat informace o své spotřebě bezplatně, přehlíží skutečnost, že každé z těchto měsíčních informací předchází sběr příslušných dat a jejich vyhodnocení. Tedy činnosti, které musí někdo zajistit a být za ně odpovídajícím způsobem odměněn. Rovněž vlastní předání informace nebude evidentně zadarmo, neboť bude pravděpodobně vyžadováno v papírové formě a i pouhý roznos do poštovních schránek má své náklady.
Že tento zjevný ekonomický nesmyslný podporuje zrovna Hospodářská komora stoji za zamyšlení.
MPO – Ing. Hana Schvarczová
S ohledem na terminologii Směrnice doporučujeme upravit text definice tak, že se slova „skutečná spotřeba tepla“ nahradí slovy „spotřeba tepla“.
Zdůvodnění: Dále je potřeba rozlišit, zda jde o naměřené údaje z měřidel nebo z údajů indikátorů, aby nemohlo vést k závěru, že je nutné dodané teplo měřit v jeho skutečné spotřebě a není možné pro účely rozúčtování ji stanovit jiným způsobem zjištění. Směrnice 2018/2002 jednoznačně rozlišuje „skutečnou spotřebu“ a „odečet indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění“.
Komentář: Z tohoto komentáře vyplývá, že i na MPO se považuje kalorimetr za měřidlo určené k měření skutečné spotřeby tepla. Nijak zvlášť mě to nepřekvapuje. Podobně to mají s energetickou účinností a energetickou náročností, což je o to pikantnější, když slovní spojení „energetická účinnost“ má příslušný odbor ministerstva ve svém názvu.
S ohledem na výše uvedené navrhujeme definici v písm. h) uvést ve znění: „h) spotřebou tepla hodnota zjištěná jako rozdíl odečtu naměřených hodnot z instalovaných měřidel podle zákona o metrologii nebo údajů ze zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění na konci a na začátku období, za které se informace o spotřebě tepla příjemci služeb poskytuje, upravená za použití korekcí a výpočtových metod“.
Komentář: Tento požadavek je skutečně pozoruhodný. Bylo to MPO, kdo ve své vyhlášce 237/2014 Sb. rozšířil možnosti zjišťování spotřeby tepla na vytápění o gradenovou metodu založenou na principu průběžného porovnávání teplot v interiéru a exteriéru. A nyní si na MPO nikdo nevšimne, že navržená definice určování spotřeby staví gradenovou metodu mimo zákon?
Na vysvětlenou, v gradenové metodě nejsou žádné počáteční a koncové údaje, z jejichž rozdílu by se stanovil podklad pro rozúčtování, tak jako je tomu u kalorimetrů a poměrových indikátorů. Zde je spousta průběžných výsledků, které je nutné integrovat v čase.
Zaregistroval jsem názor, že evropští úředníci považují gradenovou metodou za alternativní řešení pro případy, kdy nelze jinak. Tomuto výkladu nerozumím. Gradenová metoda je stejně nepřesná jako indikátory nebo kalorimetry, liší se pouze v oblastech, kde k nepřesnostem dochází. Není tedy důvodu jejímu používání jakkoliv bránit.
Družstevní asociace ČR – Ing. Martin Hanák
Jsme přesvědčeni, že je v dotčených předpisech třeba vydefinovat způsob posouzení nákladové efektivity a smysluplnosti provedení požadovaných opatření.
Zdůvodnění: Obecná připomínka plyne ze skutečnosti, že Směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti stanoví, že dané povinnosti platí v případech, kdy jsou nové požadavky smysluplné, tzn., že jsou technicky proveditelné a nákladově efektivní.
Návrh změn v zákoně na toto nepamatuje a „nové“ povinnosti měření jsou dány bez výjimky všem, tj. i v případech domů splňujících či blížících se k pasivnímu nebo výrazně nízkoenergetickému standardu nebo domů, kde nemají smysl (např. nesmyslný a neekonomický požadavek dálkových odečtů v bytových domech s malým počtem bytů, kde si správu včetně rozúčtování služeb provádí samostatně).
Komentář: Ano, naprostý souhlas. Z měření spotřeby tepla u konečných spotřebitelů se stala mantra, kterou se úředníci rozhodli prosadit, ať to stojí, co to stojí. Sázka na psychologický efekt ale nějak nevychází. Všem doporučuji k prostudování materiál ENERGO 2015 zpracovaný ČSÚ. Zejména pak graf „Vývoj konečné spotřeby paliv a energií v domácnostech“ na straně 20.
Z něj vyplývá, že celorepubliková spotřeba dálkového tepla nejenže neklesá, ale od roku 1995, od kdy je měření na základě vyhlášky 186/1991 Sb. povinné, dokonce stoupla o 8 %! Takže souhrnná investice do měření se naprosto minula účinkem. Představa, že dálkově odečitatelné přístroje a vyšší frekvence odečtů na tom něco změní, postrádá racionalitu.
Úřad vlády ČR – Mgr. Bohumil Peterka
Máme pochybnosti, zda termín „informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění“ (směrnice 2012/27) je zcela totožný s termínem „informace o skutečné spotřebě tepla“ (zákon 67/2013).
Komentář: Obávám se, že oba zmíněné termíny mají jedno společné. Záměnu skutečné spotřeby s množstvím tepla uvolněným do vytápěného prostoru otopnou soustavou. To považuji za daleko větší problém, než případný dílčí nesoulad mezi jejich definicemi.
Nicméně tento případ dokonale ilustruje chování našich úředníků. Kritické myšlení je potlačeno vírou v neomylnost evropských pokynů. Místo toho, abychom upozornili Brusel na zjevné chyby, raději se staráme o doslovné promítnutí kdejakého nesmyslu do našich zákonů…
Svaz měst a obcí – Mgr. Alena Klimtová, DiS.
Nesouhlasíme s tvrzením MMR, že navrhovaná právní úprava nepředstavuje žádné hospodářské a finanční dopady na státní a ostatní veřejné rozpočty, podnikatelské prostředí a životní prostředí. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Zdůvodnění: Je zjevné, že pronajímatelé z řad měst a obcí budou zvýšené náklady spojené se změnami v důsledku novely tohoto předpisu povinni promítnout do svých nákladů. Výměna měřičů, vyšší frekvence odečtů a rozúčtovatelské služby, zavedení povinnosti měsíčně informovat příjemce služeb (poštovní služby), nutná úprava SW, zvýšení rozsahu vyúčtování (vyšší spotřeba papíru).
Komentář: Naprosto souhlasím. Na MMR si nedali žádnou práci se zpracováním analýzy nákladové efektivity. Přitom je zjevné, že navrhované změny si vyžádají výrazné navýšení nákladů na poskytovanou službu. A ty se logicky přenesou na konečné spotřebitele.
Navíc nutno dodat, že v kalkulaci nákladů, kterou Svaz měst a obcí k podpoře svého nesouhlasu použil, se její zpracovatel držel ještě docela při zdi. Realita bude o dost drsnější…