Předně je třeba si hned v úvodu zdůraznit, že v nadpisu článku je použito trochu možná malinko provokativní nadsázky. Samozřejmě, účetní mohou rozúčtovávat náklady na teplo. Kdo jiný by to nakonec měl dělat, že? Však taky smyslem dalších úvah skutečně není dokazovat, že by snad účetní postrádali schopnost rozúčtovávat teplo.
Autor článku: Jiří Šuk, specialista na měření tepla a rozúčtování nákladů na vytápění, www.rekomvd.cz
Snahou je spíše vyvolat zamyšlení, jak se k různým profesím vážou různé profesní vlastnosti, různé stereotypy uvažování a myšlení, různé přístupy k řešení problémů. Možná by mohla být řeč i o určité profesní deformaci. A na tu samozřejmě narážíme všude kolem sebe, nejen u profesionálních účetních.
Dva úhly pohledu
Zajímavé je třeba srovnání architekt versus technik. Okamžitě se nabízí námitka, že architekt je přece také technik. Ale člověk z oboru ví, že architekt je spíše technik vizionář a jeho protipólem bývá technik konstruktér, například statik či jiný profesant.
V praxi pak spolupráce obou stran vypadá tak, že architekt, čili technik kreativec nesvázaný konvencemi a limity, vymyslí odvážné novátorské řešení a následně předá své vize ke zpracování a dotažení technikovi konstruktérovi. Nastupuje fáze hledání kompromisu. Fáze „přetahování“ se mezi profesemi, kdy architekt hájí svoji vizi a technik definuje problémy, které, a to je důležité, musí pro dosažení cíle vyřešit
Celý proces je ve skutečnosti mnohem komplikovanější a zde uvedené srovnání tedy na druhou stranu velice zjednodušující. Konec konců, účastníci popisovaného procesu přesně vědí, o čem hovořím a lidé „z venku“ pak stejně plně nepochopí. Ale plné pochopení ani není nezbytnou nutností. Chtěl jsem pouze nastínit, jak praxe různých profesí nutně ovlivňuje způsob uvažování samotných aktérů. Na konkrétním příkladu demonstrovat korelaci mezi profesí a vlastnostmi profesanta.
Mimochodem, který z obou techniků vychází ze srovnání lépe? Možná překvapivě nabídnu myšlenku, že žádný. Obě profese totiž k sobě mají vztah jako plynový a brzdový pedál v autě. Bez „plynu“ se automobil nepohne z místa, bez „brzd“ se roztříští o první překážku.
Záhada žlutého lepíku
Protože je tento článek věnován problematice rozúčtování tepla v bytových domech, vraťme se oklikou zpět k účetním. Kde se vůbec vzala ta myšlenka, to podezření, že účetní nemohou rozúčtovávat náklady na teplo?
Setkal jsem se kdysi s účetní, která měla na monitoru počítače přilepený žlutý „lepík“ s ručně napsaným číslem 0,826446281. Cosi jsme spolu tenkrát řešili a na konci jednání jsem se nesměle dotázal, co ono tajemné číslo znamená. Odpověď mne poněkud zaskočila: „Je to číslo, pomocí kterého se vypočítá z ceny včetně DPH původní daňový základ.“
Příklad: 121 * 0,826446281 = 100; přičemž 121 je cena s DPH a 100 je daňový základ, tedy cena bez DPH
Tenkrát mne napadla analogie o drbání se levou rukou za pravým uchem. Až postupem času, kdy jsem se dozvěděl, že takto se to i vyučuje, mi došlo, že to cosi vypovídá o „mentalitě“ účetních. Účetní se nepídí po podstatě podkladů, které zpracovává, netrápí se tím, jak a z čeho tyto podklady vznikly, ale jednoduše je bere jako fakt.
Není to jistě důsledek lenosti či absence zvídavosti. Spíš, domnívám se, je na vině nedostatek času a skutečnost, že kdyby účetní zkoumal(a) všechny zpracovávané podklady do větší hloubky, než je nějaká pomyslná rozumná mez, musel(a) by se nutně zbláznit.
A tak se při stanovování hranice rozlišitelnosti pro kontrolu relevantnosti zpracovávaných podkladů a vstupů občas může stát, že s vaničkou je vylito i dítě. Zkrátka účetní ve své profesní podstatě není kreativec, účetní je ten, jehož funkce se ve vojenské terminologii nazývala evidenční důstojník. Účetní primárně nevyváří, účetní zpracovává, eviduje.
Účetní a rozúčtování nákladů na teplo
Kdo se zabývá problematikou rozúčtování tepla, ten ví, že součástí procesu rozúčtování je používání různých korekčních koeficientů. Koeficientů, které různě upravují či deformují objektivní skutečnost. Zpravidla za účelem či ve snaze dobrat se spravedlivého rozpočítání nákladů.
Kupříkladu úprava velikosti takzvané započitatelné plochy, nebo polohové koeficienty zohledňující polohu bytové jednotky v kontextu celého bytového domu s ohledem na energetickou náročnost. Se všemi těmito koeficienty je rozúčtovatel konfrontován, se všemi těmi koeficienty musí rozúčtovatel pracovat.
Musí, protože to vyžaduje předpis, legislativa. A jako s povinností, neřku-li jako s nutným zlem, s těmito koeficienty také účetní zachází. Zkoumat jejich konstrukci, potažmo správnost, je to poslední, na co má chuť. Konec konců, o sazbě DPH se také nediskutuje, sazby DPH jsou prostě dané. Výsledkem zmíněného přístupu je mimo jiné následující čerstvá zkušenost.
Klientovi, předsedovi SVJ, jsme dodali sadu vypočítaných bilančních polohových koeficientů pro bytové jednotky v jím obhospodařovaném domě. Jednalo se o čísla v rozsahu od 0,78 do 1,23. Předseda předal podklad své rozúčtovatelské firmě s žádostí, aby napříště používala tyto koeficienty namísto dosavadních empirických, vytvořených odhadem.
To ovšem netušil, jaké způsobí svým požadavkem v rozúčtovatelské firmě zděšení.
Udržujte paniku!
V odpovědi se dozvěděl, že sadu nových bilančních polohových koeficientů nelze použít, protože „nelze žádným koeficientem zvyšovat reálný náměr na topném tělese nad hodnotu 1“. Argumentem pro toto tvrzení bylo technické omezení použitého typu indikátoru, neumožňující vložit jinou hodnotu, než z intervalu (0; 1).
Celý příběh má ovšem šťastný konec. Poté, co jsme předsedu ujistili, že koeficienty má správně, a mají-li indikátory uvedené omezení, stačí pouze hodnoty koeficientů upravit pro daný interval, což by měl zvládnout každý středoškolák, tak na nic nečekal. Jednoduše vydělil všechny koeficienty maximální zjištěnou hodnotou a tím získal sadu od 0,63 do 1,00. Tedy sadu, se kterou již dokázala odborná firma pracovat.
Smutné je, že na prosté řešení nepřišel nikdo z rozúčtovatelské firmy. Co tento příklad ilustruje? Inu nic nového. Jen to potvrzuje výsledky výše uvedených úvah o profesních vlastnostech některých účetních.
Mimochodem, důkazem toho, jakou vážnost správnosti používaných bilančních koeficientů přisuzují někteří rozúčtovatelé, a jakou ochotu projevují při provádění jejich oprav, je i další nedávná zkušenost. Zaměstnanec jedné rozúčtovatelské firmy obhajoval používání současných takzvaných empirických polohových koeficientů jakousi starší vyhláškou, kterou se mu ovšem jaksi nepodařilo dohledat…
A na závěr pointa celé dnešní úvahy. Nečekejte, že vám váš rozúčtovatel padne nadšeně kolem krku v okamžiku, když vznesete požadavek zavést takové polohové koeficienty, které jsou na rozdíl od současné praxe zcela v souladu s požadavky legislativy. Nečekejte nadšení a už vůbec ne pochopení.