Tak jak vše prochází určitým vývojem, nevyhnutelně se postupem času mění i pohled na princip rozdělování nákladů na vytápění. Prapůvodní představa, že podíl spotřebovaného tepla odpovídá podílu podlahové plochy, vzala za své okamžikem spuštění „soutěže v šetření energiemi“.
Chovat se rozumně a neplýtvat je bezesporu správným požadavkem, ale preferované kroky svědčí o minimálních znalostech stavební fyziky v řadách autorů legislativy. Také jejich představy o fungování otopných soustav ústředního vytápění jsou naivní a efekt většiny nápadů se tak zcela míjí účinkem.
Přestože drtivá většina bytových domů byla vyprojektována v dobách socialismu, nelze na ně a priori nahlížet jako na mizerný produkt. Jistě, krásy moc nepobraly, kvalita stavebních prací i výrobků nevalná, ale parametry vnitřního prostředí byly nastaveny zcela v duchu dnešních představ o solidním komfortu bydlení.
Takže starejme se zlepšení tepelně technických parametrů obálky a o její vzhled, ale není jediný důvod nutit lidi, aby omezovali projektovaný teplotní komfort ve svých bytech. K čemuž dochází.
Obyvatelé bytových domů jsou bohužel motivováni porušovat pravidla provozování otopných soustav, v důsledku čehož nastává jev označovaný jako tepelné parazitování. Lidé si kradou teplo navzájem skrz dělící konstrukce a metodika rozúčtování je vymyšlena tak, že okrádaní jsou ještě po zásluze potrestáni…
Dozrála doba na férové rozdělování nákladů na vytápění
V nabídce mých služeb to sice nenajdete, ale má-li některý ze zákazníků zájem o porovnání výsledků rozúčtování provedeného s přesnými bilančními polohovými koeficienty a rozúčtování postaru, s koeficienty empirickými, rád mu vyhovím. Už proto, aby získal představu, jakou chybou bylo v minulosti rozúčtování zatíženo.
Předem podotýkám, že polohové koeficienty nemají sílu napravit křivdy způsobené tepelným parazitováním. Jejich smyslem je objektivně vyhodnotit energetickou náročnost jednotlivých místností v domě. Rigidně zohlednit vliv faktorů, neovlivnitelných z vůle uživatelů. Což není případ parazitování…
Nicméně při porovnávání korigovaných náměrů zjistíte, že správná volba polohových koeficientů má ještě jeden zajímavý efekt. Zatímco nepřesné empirické koeficienty zkreslují realitu natolik, že mnohdy váháte, odkud kam v domě teplo přetéká, při použití bilančních nelze být na pochybách.
Okamžitě poznáte, proč má někdo náměry malé a jiný zase neobyčejně vysoké.
V domě o 40 bytech jsem takto identifikoval hned 23 případů nestandardního „sdílení tepla“!
Pravda, díky hloupé legislativě nelze krádeže tepla postihnout, protože za vědomé porušování vyhlášky o provozování otopných soustav žádná sankce nehrozí, ale zjištěné skutečnosti mohou vlastníky domu alespoň motivovat ke změně způsobu měření spotřeby tepla.
Světlem na konci tunelu se ukazuje být úplně nová varianta měření, na kterou jsou tepelní parazité krátcí. Řeč je o bilanční metodě. Oproti indikátorům a denostupňové metodě pozná původ a určí i velikost jednotlivých složek tepelné bilance.
Nehrozí tedy, že budete nezištně vytápět své sousedy, ani že vám bude naúčtováno i jarní sluníčko nebo teplo produkované televizí. Jedná se o poslední chybějící kamínek do mozaiky spravedlivého rozdělování nákladů na vytápění. V současné době chystáme ověřovací provoz, uvedení na trh se plánuje na rok 2021.
Odpovědnost za rozdělování nákladů na vytápění
Za správnost rozdělování nákladů na vytápění jsou odpovědni vlastníci bytových domů. Na ně se musí obracet obyvatelé bytů, mají-li pochyby, že v rozúčtování tepla není vše v pořádku. Přestože indicií nasvědčujících nestandardnímu stavu je v každém domě požehnaně, nečekaným spojencem vlastníků se stalo GDPR.
Díky ochraně osobních údajů nemáte šanci zjistit, kolik tepla spotřebovávají vaši sousedé.
Z tohoto důvodu poškozeným chybí viditelné důkazy o krádežích tepla a buldočí zarputilostí při překonávání administrativních překážek je obdarován opravdu jen málokdo. Lidé propadají beznadějnému fatalismu… Navenek to pak vypadá, že problém s chybným rozdělováním nákladů na vytápění neexistuje.
Ve skutečnosti mezi ním a námi je jenom uměle vytvořena bariéra, která skrývá před zraky nezasvěcených jeho obludné rozměry.
Stačí ale jednoduchá excelovská tabulka s pouhými čtyřmi sloupci hodnot. Podlahové plochy, polohové koeficienty, náměry na indikátorech a vypočtená spotřeba tepla. To jsou data, na základě kterých lze udělat přesnou analýzu míry přesnosti, potažmo spravedlnosti, rozúčtování tepla v domě. Podklady, které má k dispozici v první řadě rozúčtovatelská firma, a dostává je i vlastník domu.
Základním zdrojem chyb jsou přitom polohové koeficienty, jejichž konstrukce jde za rozúčtovatelem. Čekat tedy, že to bude on, kdo na zjevný nesoulad vstupů a výstupů upozorní, by bylo přinejmenším bláhové. Kdo netuší, jakou chybu empirický polohový koeficient způsobuje, nepozná ani chybný výsledek…
Černého Petra tak mají v rukou vlastníci domů. Ať se jim to líbí nebo ne, na jejich bedrech leží řešení vzniklé situace.
3 moudré opice a tepelné parazitování
Určitě jste už na ně mnohokrát narazili. Mizaru, Kikazaru a Iwazaru. Na významu jejich gest nepanuje úplná shoda, nicméně mezi značně rozšířenou patří následující interpretace. Zakryté oči, uši a ústa lze chápat tak, že člověk je slepý, hluchý a němý k dění kolem sebe. Na což máme hezké české přísloví „strkat před problémem hlavu do písku”.
Aktuální situaci kolem rozúčtování nákladů na teplo pravděpodobně nic nevystihuje lépe. Původní jistě ušlechtilý záměr dát lidem možnost ovlivňovat své náklady na vytápění se nepovedl. Na vině je neschopnost zadavatelů a tvůrců legislativy vidět dál než jeden tah dopředu.
Chtějí měřit spotřebu tepla, ale se zařízeními měřícími teplotu. Rozhodli se motivovat lidi k šetření s teplem, ale nevyřešili jak ošetřit jeho krádeže v rámci domu. Vytvořili metodiku rozúčtování, ale nejdůležitější parametr nechali na libovůli rozúčtovatelské lobby.
Před vzniklým problémem gigantických rozměrů zavřeli oči, zacpali si uši a drží časově neomezeného bobříka mlčení.
Co k tomu dodat? Mýlit se je lidské. Komu z nás se to někdy nepřihodilo? Strkat ale následně hlavu do písku a doufat, že to nějak dopadne, je přinejmenším hloupé. Pokud se takto chová státní aparát, není to nic, co by člověka mohlo překvapit. Že na tuto hru přistoupí i mnozí majitelé domů, nad tím už ovšem zůstává rozum stát.