V časech, kdy se ceny energií doslova utrhly ze řetězu a dříve či později se to projeví ve vyúčtování tepla každého z nás, představuje tepelné parazitování obrovský problém! Nestačí, že je drahá vlastní dodávka, on vám z ní ještě kdosi permanentně část užírá. Lépe řečeno, nejbližšímu sousedovi zdarma a proti své vůli předáváte své draze nakoupené teplo.
V těch samých zlých časech Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje novelu zákona č. 67/2013 Sb., který se problematikou rozúčtování topných nákladů zabývá. A tepelné parazitování, zlo šířící se v objektech hromadného bydlení, jakoby ve světě ministerských úředníků neexistovalo. V legislativě, a to ani té novelizované, se nijak neřeší…
Co je vlastně tepelné parazitování?
Tepelné parazitování nastává v okamžiku, kdy někteří spoluvlastníci či nájemníci bytových domů začnou porušovat vyhlášku o provozování otopných soustav ústředního vytápění (194/2007 Sb.). Ta jasně říká, že centrálně vytápěné objekty se musí vytápět na projektem stanovené teploty.
Důvod je prostý, projekt objektu vychází z normových teplot jednak při návrhu otopné soustavy a také při volbě tepelně technických parametrů dělicích konstrukcí. To mimo jiné znamená, že tam, kde se nepředpokládá přestup tepla, tam není ani důvod navrhovat konstrukce s tepelně izolačními vlastnostmi.
Vypnutí radiátorů v bytě pak způsobuje, že vnitřní teploty v různých částech domu najednou neodpovídají zadání a teplo zcela v duchu fyzikálních zákonů začne po objektu svévolně putovat. A v cestě mu nestojí nic víc než teplopropustné zdi a stropy. Otopnými tělesy jednoho bytu tak vytápíte i sousedící prostory, ve kterých jejich uživatel „šetří“.
Tomu se říká tepelné parazitování jedněch uživatelů bytového domu na druhých.
Víte, kolik tepla přestoupí za jediný den skrz železobetonový panel?
Řekněme, že dělící konstrukce je 15 centimetrů tlustá (součinitel prostupu tepla U = 3,24 W/m2.K), 5 metrů dlouhá a 2,8 metru vysoká. Vy dlouhodobě topíte v průměru na 22 °C a váš soused na 18 °C. Tepelná ztráta prostupem touto konstrukcí potom bude:
Qp = 3,24 × 5 × 2,8 × (22 – 18) = 181,4 W
To je množství tepla, jež prostupuje skrz uvedenou konstrukci pokaždé, když je rozdíl teplot na její vnitřní a vnější straně právě 4 °C. Za 24 hodin proto sousedovi pošlete 4,35 kWh tepla. A pakliže bude GJ tepla stát 650 korun, kilowatthodina tedy vyjde na 2,34 Kč, potom váš dennodenní příspěvek na konto souseda bude dělat něco málo přes 10 korun.
Zkuste si do uvedeného vzorce dosadit svoje vlastní výměry a místní cenu tepla a výsledek vynásobte 220. Přibližně tolik dnů trvá otopné období. Dostáváte obrázek o tom, kolik vás stojí tepelné parazitování ročně. Není to málo, že. A nezapomínejme, že stejným způsobem teplo uniká i skrze stropy…
Tepelné parazitování v praxi
Právě v těchto týdnech probíhá vyúčtování nákladů na provoz objektů za uplynulý kalendářní rok. V rámci naší firmy tuto službu svým klientům rovněž nabízíme, takže mohu rok co rok sledovat, jak se tepelné parazitování projevuje v reálných situacích.
Na ukázku jsem vybral bytový dům o čtyřiceti bytových jednotkách. Jde o novostavbu s velice kvalitní obálkou, uvnitř ale běžný standard. Stropy železobetonové a mezibytové příčky cihlové, tedy nijak výrazná bariéra pro přestup tepla. Však toho také někteří spoluvlastníci SVJ náležitě využívají.
Na následujícím obrázku jsou u jednotlivých bytů vyznačeny jejich úrovně vytápění v procentech. Číslo 144 tedy znamená, že příslušný byt má spotřebu tepla ve výši 144 % průměrné spotřeby celého domu. Byty se spotřebou vyšší jak 125 % jsou označeny červeně, ty se spotřebou naopak výrazně nižší (75 % a méně) jsou modré.
Jak vidno, prakticky všechny byty s výrazně podlimitní spotřebou mají v sousedství nějaký byt se spotřebou extrémně vysokou. Myslíte, že je to náhoda, anebo jedni zkrátka teplo druhým kradou?
Pokud by odchylky od průměru byly způsobeny pouze subjektivním vnímáním ideální vnitřní teploty ze strany uživatelů objektu, je pravděpodobné, že by jejich počty seřazené od největší záporné odchylky po největší kladnou měly vyústit v Gaussovu křivku. Většina by se pohybovala kolem průměru a počty směrem k extrémům by klesaly. Skutečnost, jak dokazuje následující graf, ovšem vypadá úplně jinak.
Takže žádná náhoda, ale důkaz značně nestandardního chování.
Existuje recept na tepelné parazitování?
Jistě, existuje, ale je potřeba ho zavést do legislativy. Dnešní úprava, která sází na „potrestání“ podlimitních spotřeb jejich umělým navýšením na spodní limit akceptovatelné odchylky od průměru a fakticky ponechává nedobrovolné tepelné donory na holičkách, je výsměchem spravedlnosti.
Řešením je takový způsob určování spotřeby tepla, který dokáže identifikovat mezibytové přestupy tepla. S ním se každému naúčtuje skutečná spotřeba tepla, nikoliv množství tepla vydané tělesy v bytě. Teplo dodané přes zeď a strop sousedovi zaplatí jeho konečný příjemce – soused. Tak má vypadat spravedlnost.
Tepelné parazitování je důsledkem nekvalitní legislativy a zmizí až poté, co budou pravidla hry férová. Ti, co je tvoří, jsou ovšem se svojí prací navýsost spokojeni, je proto na uživatelích, aby se dostatečně hlasitě ozvali. V čase, kdy píšu tento text, je na MMR zhruba měsíc nové vedení. Tak jen doufejme, že nepůjde ve stopách svých předchůdců.