Redukční koeficienty, anebo chcete-li polohové koeficienty či korekce na polohu, jsou dle zákona č. 67/2013 Sb. povinnou součástí vyúčtování nákladů na vytápění v objektech s centrální otopnou soustavou. Požadavek legislativy vychází z poznatku, že pokud jsou zúčtovací jednotky v domě shodně velké a vytápěné na shodnou teplotu, nemá mít rozdílná energetická náročnost vliv na výši jejich topných nákladů.
Termín korekce na polohu použitý v legislativě se mezi odbornou i laickou veřejností nijak zvlášť neujal. Daleko častěji se používá spojení polohové koeficienty, případně redukční koeficienty. Ve všech případech jde o to samé. Cílem je svým způsobem kalibrovat měřidla, aby jejich výstupy reflektovaly umístění zúčtovací jednotky v domě.
Protože rozúčtovatelé upřednostňují používání polohových koeficientů ležících v intervalu (0; 1), přičemž koeficient roven jedné náleží prostoru s nejnižší energetickou náročností, a čím je náročnost vyšší, tím se koeficient více blíží nule, vyvolává to dojem, že se naměřené hodnoty redukují. Proto redukční koeficienty.
Specifika nové bytové výstavby
Zatímco staré paneláky mají povětšinou vertikální otopné soustavy se sdílenými stoupačkami, v objektech postavených po roce 1989 převládají spíše soustavy etážového vytápění. Ať už s bytovými předávacími stanicemi či decentralizovanými zdroji tepla na plyn nebo elektřinu.
U těchto objektů se spotřeba tepla na vytápění neměří na jednotlivých radiátorech, ale v jediném místě, a to u bytového zdroje tepla. V případě bytových předávacích stanic zde bývá osazen kalorimetr, případně dva, pokud chceme dodané teplo přesně rozdělit na část spotřebovanou k vytápění a část pro ohřev teplé vody.
Na úplně jiném principu je založeno měření spotřeby v decentralizovaných bytových zdrojích. U nich se neměří množství vyrobeného tepla, ale množství dodaného paliva, plynu nebo elektřiny. Oproti kalorimetrům je to bezesporu levnější a pravděpodobně i přesnější varianta.
Lidé bydlící v těchto objektech potom často řeší otázku: potřebujeme tedy vůbec nějaké redukční koeficienty?
Etážové vytápění a redukční koeficienty
Při pohledu do legislativy záhy zjistíte, že její autoři ne zcela respektují fyzikální zákonitosti při šíření tepla. Rozdělili problematiku rozúčtování tepelné energie u etážového vytápění na dvě části, jakoby pro každou z nich měla v přírodě platit jiná pravidla.
U bytových předávacích stanic se náklady na vytápění rozúčtovávají standardně, kolorimetry fungují coby poměrová měřidla a jejich náměry se korigují polohovými koeficienty. V případě bytových zdrojů se už ale rozúčtování neprovádí. Zde každý platí to, co mu naměří bytový plynoměr nebo elektroměr. Bez ohledu na polohu bytu v domě.
V podstatě to znamená, že jednou se rozdílná energetická náročnost jednotlivých prostor v domě do úvahy bere, a redukční koeficienty mají svůj význam, jindy se ale tváříme, že nic neznamená, a naměřené hodnoty tedy nijak neupravujeme. Přitom pro energii platí stále ty stejné zákonitosti, jediný rozdíl je v tom, jestli bylo teplo dodáno předávací stanicí nebo plynovým či elektro kotlem…
Tak jak je to tedy s tou energetickou náročností?
Hodnoty energetické náročnosti jsou absolutně nezávislé na typu otopné soustavy a použitém zdroji tepla. Promítá se v nich výhradně tepelná bilance daného prostoru, tedy velikosti a kvalita dělících konstrukcí a teplota uvnitř vytápěného prostu a mimo něj.
Pakliže máme v objektu prostory v chráněných polohách a prostory v exponovaných polohách, a víme, že příslušnost k jedněm či druhým není zásluhou ani údělem, musíme všechny z toho plynoucí dopady v rozúčtování nákladů na vytápění zohlednit.
Náměry měřidel, a je lhostejno, jestli poměrových indikátorů na radiátorech, bytových kalorimetrů anebo zmíněných plynoměrů či elektroměrů měřících dodanou energii do zdroje tepla, je nutné korigovat! Jinak budou někteří trestáni za ne zcela ideální polohu svých bytů a jiní pro změnu nezaslouženě zvýhodněni.
Redukční koeficienty tedy mají opodstatnění ve všech případech, ať se to někomu líbí či nikoliv.
Chápu, že není snadné lidem vysvětlit, proč by se měla korigovat hodnota odečtená z plynoměru, když jde o stanovené měřidlo a jeho náměry respektují všechny strany, dodavatelem plynu počínaje, spotřebiteli konče.
Celé je to o tom, že tepelné vazby bytů v bytovém domě jsou natolik odlišné od toho, jak funguje vytápění v rodinných domcích, že i na měření spotřeby tepla musíme nahlížet úplně jiným způsobem. Na vysvětlování těchto specifik zákonodárci zcela rezignovali a raději se tváří, že teplo se v různých domech řídí jinými zákonitostmi…